Uklídat se

Mirko Očadlík

[Články]

[1]Pro toto slovo nenajdeme doklad ani u Jungmanna, ani v slovnících dialektů. Jeho význam zdá se jasný, je to jakési synonymum slovesa uklízet se, a od lidí, kteří rádi vykládají smysl slov, jsem slyšel, že to znamená totéž jako „utéci od něčeho někam, uklidit se mimo dosah“. Tento slovesný výraz znají miliony lidí v minulosti i v přítomnosti. Nikdy není pronášen v řeči hovorové, zazní toliko zároveň s melodií zpěvnou. Kdekdo na vyzvání zazpívá, že

„žena doma hospodaří, 
muž se uklídá za džbánky,“

neboť je to druhý verš druhé sloky proslulého Smetanova sboru „Proč bychom se netěšili“. Zpívá se tak už skoro osmdesát let a bude se tak zpívat i dále, tvar „uklídat se“ je s melodií Smetanovou spojen nerozlučně.

Jak přišel Smetana k tomuto slovu? Je možno vysloviti domněnku, která je nejvýš pravděpodobná. Kdo zná rukopisy Karla Sabiny, ví, že jsou velmi rozličné na pohled. Vedle úhledných, tvarů takřka kaligrafických jsou grafické tvary načmárané v největší rychlosti, a proto mnohdy zcela nečitelné. Rozházený rukopis Sabinův ukazuje všechny odstíny nálad a pracovního spěchu autorova. Jistě i původní jednoaktový text „Prodané nevěsty“ z r. 1863 měl všechny tyto znaky Sabinova písemného projevu. Smetana žádal mnohé přepracování, doplnění a rozšíření textu a Sabina asi příležitostně podle potřeby zimprovisoval vložkové verše na kus papíru, a ten byl pak přiložen k celku. Podle vyprávění F. Hellera vznikl text sboru „Proč bychom se netěšili“ jako pendant k písni „Bratři, bratři, buďme jen veseli“, kterou je zahajována památná Beseda. Smetana prý výslovně Sabinu požádal o obdobný text a Sabina prý naráz vyhověl se svou improvisační pohotovostí, takže napsaný text byl asi těžce čitelný. Když celý text byl už podle přání Smetanova uspořádán do dvou jednání a když skladatel chtěl počít komposiční práci, bylo nutno text přepsat. A tak asi vznikl opis „Prodané nevěsty“, který sloužil Smetanovi přímo za komposiční předlohu. Je to také první uchovaný text „Prodané nevěsty“ vůbec. Opisovač je neznám, je však možno domnívati se, že opis pořizovala paní Bettina Smetanová. Sklon písma a jeho tvary v tomto opise značně připomíná její rukopis. Opisovač si na několika místech nevěděl rady s předlohou, a proto vynechal verš, který nemohl přečíst. Hned v úvodním sboru bylo tak vynecháno místo pro druhý a čtvrtý verš druhé sloky. Do hotového opisu na tato prázdná místa Smetana sám vlastní rukou vepsal: „rožehnej se z radovanky“ a „muž se uklidá za džbanky“. Bylo to v čase, kdy Smetana teprve začal studovat systematicky řád své rodné řeči a kdy ještě zápasil s pravopisem. Přečíst Sabinův text bylo mu stejně obtížné, na některé slovesné tvary vůbec nepřipadl, a proto vyčetl mnohdy tvar, který se mu toliko zdál správný. Ve větě „muž se uklídá za džbánky“ Smetana zřejmě přikládal slovesu uhlídati se týž význam jako slovesu uklízeti se. Je však velmi pravděpodobné, že ono slovo u Sabiny znělo jinak. „Muž se ohlédá za džbánky“ mohlo míti smysl správnější; Sabina měl o čtyři verše výše veršík „vesele tak uhlídá“, a proto mu tvar ohlédá (možná také lidověji: ohlídá) mohl asociací vyplynout zcela organicky. Sabinův nepořádný rukopis slovesa „ohlédá“ mohl Smetana lehce čísti chybně „uklídá“. V původním verši způsobil tento přepis Smetanův takovou proměnu, že teprve dlouho poté, když se tato sloka plně vžila, mohl vzniknouti dohad, co tvar „uklídá se“ vůbec znamená.

Mohli bychom opraviti tento Smetanův přepis nyní a pravděpodobnost této úpravy by byla tak veliká, že by jí bylo možno uvěřiti. Ale za osmdesát let života této melodie Smetanovy se vžilo i Smetanou deformované slovo do té míry, že nabylo obsahu zcela osobitého. Je to tedy slovo vžité a platné, i když děkujeme za jeho vznik omylu. Ostatně i omyl velikého člověka může být obohacením naší řeči.

Naše řeč 2, ročník 28/1944

Předchozí Vladimír Šmilauer: Etymologická procházka po škole

Následující Jiří Haller: Tvář plná světla