Úživnost

jka

[Drobnosti]

Denní tisk před časem pranýřoval nové nezdařené slovo výbudova, které si utvořil jako rýmovou výplň autor jednoho propagačního hesla. Ale objevilo se v této souvislosti na pranýři i slovo úživnost — a řekněme hned předem, že zcela neprávem.

Podstatné jméno úživnost — stejné jako přídavné jméno úživný — není nové, jak by se na první pohled zdálo a nevytvořili si je v plánovacím oddělení ZNV, jak se domníval autor noticky. Přídavné jméno úživný je ve skutečnosti staré bezmála sto let. Užil ho po prvé už v roce 1860 František Ladislav Rieger ve svém díle „Průmysl“: Tisíce a tisíce dělníkům poskytuje [průmysl] stálou výživu, a vystrčí-li jich na jednom místě, postaví jich zase na jiném k úživnému dílu. Mělo tedy týž význam, který má dnes: schopný uživiti, poskytnouti obživu, třebaže celý smysl uvedeného citátu je již dnešnímu životu a chápání cizí. Zaznamenává je rovněž slovnikář Kott opět v stejném významu, a to z Ostravska, ve spojení úživný statek. To jsou však doklady ojedinělé. Hojněji se slova úživný i úživnost začíná užívat — podle svědectví slovníkových sbírek Ústavu pro jazyk český — v třicátých letech našeho století a žije od té doby jako slovo odborného jazyka. Uvádí je v tom to určení také Slovník Vášův-Trávníčkův (ve svém 3. vydání 1946). Slova úživný, úživnost jsou tvořena k slovesu uživiti a k řídkému jménu úživa, tak jako je výživný, výživnost k vyživiti, výživa. Pro svůj význam jsou obě slova v odborném jazyce potřebná. Není proto důvodu, abychom se jim vyhýbali, užije-li se jich vhodně v odborném jazyce.

Naše řeč 1-2, ročník 33/1949

Předchozí M. Helcl: Zprávy pro češtináře

Následující kvh: Skloňování místních jmen Karle a Chýše