Nové kazy

Hc.

[Drobnosti]

Čtli jsme nedávno slovo: bokobok; to je pravopisná nestvůra, zbytečné totiž přibližování, aby se věc vyjádřila jedním slovem, ač se toho dosáhlo pouze písmem. — Statek zemskodeskový, jest věc našim předkům neznámá. Měli »statky zapsané v deskách zemských« anebo stručně deskové statky. — Kolikrát jsme čtli teď obrat »učiniti kořist« místo prostého »ukořistiti«! — Dívky se umlouvaly mezi sebou: »Nevšímejte se ho už« m. spr. si; tak zvláště Pražané rádi mluví, matouce si 3. a 4. pád zájmen osobních. — V novinách jsme čtli také záhlaví »Rusko-německé dorozumování«. V tom nadpise je nový tvar (dorozumování), prozrazující naprostý nedostatek cítění jazykového, jeť (do)rozumování odvozeno od rozumovati, jako toto slovo od jména rozum; tu však má býti mluveno o dorozumění, a ježto třeba utvořiti tvar opakovací, nutno říci dorozumívání. — Jinde se čtlo, »že se mu jeho žena oběsila«. I ta věta ukazuje nedostatek citu jazykového; my totiž často vztahy přivlastňovací vyjadřujeme třetím pádem, ale pak ovšem netřeba již zájmen přisvojovacích. — Na venku každý řekne: tak žena prý mu umřela (ovšem jeho žena, nemohlo by se jinak říci mu). Užívá-li kdo obou zájmen, činí tak jen vlivem jazyka cizího a rušivě působí na náš jazyk. — »Sud okurek v sudě si může každý sám vypěstovati«. Čech česky myslící a cítící je užaslý nad tímto »sudem v sudě«; jest to bezmyšlenkovitý překlad a patrně se chce říci: sud okurek naložených, tedy: každý si může vypěstovati (tolik) okurek na jeden sud (do jednoho sudu). — V jednom ústavě viděli jsme návěští »kouření se i zde zapovídá«? Je vidno, že tu užito podstatného jména kouření pod vlivem němčiny. V češtině ho netřeba, je lépe psáti: I zde se zapovídá kouřiti. — Řečníci říkávají: Klobouk dolů před takovým…, ale v češtině nedáváme klobouk dolů, nýbrž smekáme. Tedy: Smekněme před takovým hrdinou. — Zbytečně se psává »zvláštní otisk z časopisu«; stačíť jen »otisk«, (a ještě lépe: Otištěno je…). — Nevím, co znamená (jak jsem četl v jedněch novinách) »dvě skromně ubrané dívky«, proto jdu raději dále k »rokytenským bahnem«; což pak naši novináři nevědí, že rokytno je bahnisko? — Pěkně se některému z nich povedla věta: »spor panské s poslaneckou sněmovnou v Německu«. Jelikož náš slovosled je v podstatě psychologický, jak se podle představ členové větní vybarvují (nikoli logický), působí věta komicky (jako by nějaká panská měla spor se sněmovnou); vidno, že je nutno říci: spor sněmovny panské se sněmovnou poslaneckou neb aspoň: s poslaneckou. — Vybral jsem tu jen některé ukázky ze svých zápisek, abych doložil svou lítost, že se tak bezmyšlenkovitě píše a cit jazykový tak nemilosrdně a lehkomyslně ubíjí.

Naše řeč 10, ročník 2/1918

Předchozí »Naše Řeč« a řemeslní brusiči

Následující Pistole a bambitka