Dotaz týdne

Dotaz týdne 2006
Dotaz týdne 2007
Dotaz týdne 2008
Dotaz týdne 2009

Na co se nás často ptáte
Ptáme se
Tip pro Vás
Oddělení jazykové kultury

Tymošenková a Janukovyč

Dotaz:

Cyrilský znak и, který se v ukrajinských jménech Julija Tymošenková (Юлія Тимошенко) a Viktor Janukovyče (Віктор Янукович) nachází na příslušných místech, do češtiny (podle transkripčních tabulek v tzv. akademické verzi Pravidel českého pravopisu) transkribujeme jako y. (Stejný ruský cyrilský znak и však přepisujeme jako i; ukrajinština má pro i-ové hlásky dvojici znaků і – и, tj. [i – y], zatímco ruština dvojici znaků и – ы, tj. [i – y].)

Křestní jméno Юлія by mělo mít transkribovanou podobu Julija. Pak bychom jej měli skloňovat takto: bez Julije, k Juliji, vidím Juliji, o Juliji, s Julijí. Toto zacházení s daným křestním jménem podle internetového vyhledávače Google v češtině převládá. O něco méně časté, ale stále poměrně dosti běžné je toto jméno i v počeštěné podobě Julie. Domníváme se, že připustit lze obě varianty. Jako vhodnější se nám jeví použít transkribovanou podobu Julija.

6/2010

skór

Dotaz:

Výkladové slovníky češtiny zaznamenávají pouze nesklonné podstatné jméno středního rodu skóre (v 7. p. je možné užít i tvar skórem) s významem ‚stav nebo výsledek sportovního utkání vyjádřený poměrem bodů‘.

Slovo skór výkladové slovníky (zatím) nezaznamenávají, přesto se v určitých oblastech užívá poměrně běžně. Je uvedeno v Psychologickém slovníku (Hartl, Hartlová, Portál 2000) u hesla skóre jako jeho varianta: skóre (score, skór): odhadnutá nebo naměřená číselná hodnota, např. při škálování, testech, měření výkonu aj.

Z dokladů v databázích Českého národního korpusu a na internetu je zřejmé, že se výraz skór řadí k mužským podstatným jménům vzoru hrad, např.: velikost faktorového skóru; vysoký skór deprese; převod hodnot proměnné na standardizované skóry; navrhovaný způsob interpretace testových skórů. 

5/2010

hostka

Dotaz:

Přečetla jsem si zprávu o vydání příručky o genderově vyváženém vyjadřování. V textu bylo jako příklad uvedeno slovo hostka. Nikdy předtím jsem se s ním nesetkala a nejsem si jista, zda bych takto chtěla být označována. Existuje vůbec takové slovo?

Odpověď:

Přechýlenou podobu podstatného jména host slovníky současné češtiny neuvádějí. Zajímavé je, že v tomto ohledu se liší současná čeština od češtiny staré. Ve Slovníku staročeském (Academia 1970)  Jana Gebauera je uvedeno jak heslo host = maskulinum, s významem ‚cizinec, host‘, tak heslo hosti = femininum, ‚cizinka, host‘ (Učiň také po mém chtění, proši tebe, družko milá, aby (ty) také má hosti byla). Do dnešní češtiny se však femininum nedochovalo.

Podstatné jméno host řadí mluvnice k tzv. vespolným podstatným jménům – ta označují osoby obou pohlaví bez rozdílu. Neoznačují sama o sobě určitý jev reálné skutečnosti, nýbrž třídu charakterizovanou vždy určitým kvalitativním znakem (viz Mluvnice češtiny II, Academia 1986, str. 34). Slovem host, které je mužského rodu, běžně označujeme jak muže, tak i ženy. Větou To jsou k nám hosti! můžeme bez obav přivítat i příchozí ženy. Přechýlená podoba hostka je sice tvořena nejproduktivnější přechylovací příponou -ka, přechýlené podoby se však doporučuje tvořit hlavně u pojmenování pracovních profesí, funkcí, oborů lidské činnosti. Samozřejmostí by mělo být přechylování pracovních funkcí nebo titulů ve spojení s ženským jménem, popř. užívání přechýlených podob v kontextech, které se týkají žen, např. informace nám podala generální ředitelka společnosti XY Dana Havelková; je to schopná koordinátorka; obraťte se na naši realitní makléřku; kroužek vede zkušená keramička; rozhovor redaktorky stanice Vltava s doktorkou Dvořákovou, významnou parazitoložkou, která se věnuje... atp.

Slovo host není jediným slovem, které označuje osoby obou pohlaví. Některé takovéto výrazy (ať jsou rodu mužského, ženského, nebo středního) jsou expresivní: babička/dědeček je hotový anděl; byla z ní úplná troska / byla z něj úplná troska; ta holka / ten kluk je strašné nemehlo, dřevo. Máme rovněž podstatná jména ženského rodu, kterými označujeme i muže: profesor Wichterle byl významnou osobností české vědy; Karel je ve svém oboru uznávanou kapacitou; přivítejme vzácnou návštěvu – režiséra Miloše Formana; Bůh je zobrazován jako bytost mužského pohlaví; hvězda našeho hokeje.

Neplatí tedy, že by pro rozlišení pohlaví bylo vždy nutné volit substantivum příslušného rodu. Ani uvedená slova nemají svůj rodový protějšek. Domníváme se, že mužské podstatné jméno host plní v jazyce svou funkci dobře, a proto potřebu uměle vytvořit přechýlenou podobu hostka nesdílíme. Není však vyloučené, že společenská poptávka povede k tomu, že se slovo hostka v češtině prosadí i v plně spisovných projevech, přestože dnes je mnohými uživateli češtiny vnímáno jako nepotřebné, popř. expresivní (viz reakce zveřejněné na internetu).

4/2010

ze střechy, se střechy

Dotaz:

Prosím o laskavou radu, co je správně: sníh padá se střechy nebo sníh padá ze střechy?

Odpověď:

Možné jsou obě podoby. Podle Pravidel českého pravopisu je základní variantou podoba s předložkou ze (jelikož jde o 2. p., použijeme předložku ze). Jen v případě, kdy chceme předložkou naznačit východisko pohybu z povrchu pryč, popř. z povrchu dolů, připouští Pravidla též psaní předložky se (jelikož sníh padá z povrchu střechy dolů, pryč, použijeme předložku se). Tato druhá podoba se chápe jako zastaralá.

3/2010

šikanózní

Dotaz:

Zajímal by mě Váš názor na to, zda lze jako adjektivum odvozené od podstatného jména šikana použít slovo šikanózní. Ve Vaší Internetové jazykové příručce jsem ho neobjevil, zato při zadání do internetového vyhledávače se mi zobrazila velká řada výsledků, včetně jednoho soudního rozhodnutí. Pokud toto adjektivum správné není, existuje nějaké jiné, anebo se musí použít opis? 

Odpověď:

Slovo šikanózní překvapivě nezachycují žádné současné výkladové slovníky (Slovník spisovné češtiny, slovník neologismů, slovník cizích slov ad.), nýbrž nejstarší z dosud užívaných slovníků – Příruční slovník jazyka českého (1935–1957). Zde je příslušný výraz (psáno šikanosní) označen jako řídce užívaný a charakterizován jako „spojený s šikanováním“. Další slovníky už tento výraz nezmiňují, zároveň však nenabízejí ani žádné jiné přídavné jméno odvozené od slova šikana.
 
Rozsah i oblast užití tohoto „z mrtvých povstavšího výrazu“ je poněkud zarážející, uvědomíme-li si jeho expresivní nádech. Neutrální a slovotvorně vhodnější ekvivalent bychom však hledali těžko. V úvahu by připadala nejobecnější česká adjektivní přípona -ový, ta se však ve spojení se slovem šikana nevžila. Zdá se, že výraz šikanózní figuruje zejména v právnických textech, kde nabývá charakteru termínu nebo alespoň profesního výrazu. Zajímavé je, že doklad v Příručním slovníku jazyka českého pochází rovněž z textu věnujícího se právním otázkám: „Není s to ani hromadnými a často až šikanosními exekucemi si vynutit od poplatníků zaplacení daní starých“. Je pravděpodobné, že si tento výraz vydobude postavení neutrálního termínu i mimo oblast právnického vyjadřování, v celku spisovné zásoby bychom ho nicméně zatím hodnotili jako výraz příznakový, expresivní.

2/2010

oč

Dotaz:

Ráda bych se zeptala, jakým slovním druhem je slovo oč? Např. ve větě Oč je jablko lepší než hruška.

Odpověď:

Výraz oč je variantním tvarem 4. pádu zájmena co, v tomto případě po předložce o. Zájmeno co má ve 4. pádě variantní tvar -č, který se vyskytuje výhradně po předložkách, srov. na, o, se, ve, za – nač, oč, seč, več, zač (viz např. Slovník spisovné češtiny).

1/2010

hlava a kulka

Dotaz:

Zajímalo by mě, které z uvedených slovních spojení je správné, resp. nejlepší: Prohnal si 1) kulku hlavou, 2) hlavou kulku, 3) kulkou hlavu, 4) hlavu kulkou.

Odpověď:

Podíváme-li se na definici slovesa prohnat ve Slovníku spisovné češtiny, dojdeme k závěru, že jsou všechny čtyři varianty správně – můžeme tedy prohnat jak menší těleso větším tělesem (proženeme kulku hlavou, tj. do hlavy vstřelíme kulku), tak větší těleso menším tělesem (proženeme hlavu kulkou, tj. způsobíme narušení hlavy, proniknutí kulky do ní):

1. způsobit pohyb něčeho skrz něco, prohnat kulku hlavou,
2. způsobit proniknutí něčeho něčím, prohnat hlavu kulkou.

Slovosled sloveso + předmět ve 4. pádě + určení místa v 7. pádě (prohnat něco někudy/něčím) je neutrální, je však možné ho v závislosti na kontextu obrátit i na prohnat hlavou kulku, prohnat kulkou hlavu.

Význam celého spojení se nemění, vyjadřuje však dva různé pohledy, odlišné stanovisko pozorovatele – jde o to, zda klade větší důraz na nástroj, nebo na předmět. Střídání nástroje a věci, na kterou nástroj působí, není v češtině ojedinělé, nejčastější bývá u sloves s předponou pro-, např. prorazit plech hřebíkem – prorazit hřebík plechem; prolít cedník vodou – prolít vodu cedníkem; prolít hrdlo pivem – prolít pivo hrdlem.

Této otázce byl věnován už i příspěvek Lad. Janského v prvním výběru Jazykového koutku Československého rozhlasu (1949).

Dotaz týdne 2006
Dotaz týdne 2007
Dotaz týdne 2008
Dotaz týdne 2009

Na co se nás často ptáte
Ptáme se
Tip pro Vás
Oddělení jazykové kultury