K českým lidovým útvarům se suffixálním -nd-

[Posudky a zprávy]

Ve výroční zprávě střední školy byl také vydán článek J. M. Kořínka »K českým lidovým útvarům se suffixálním -nd-« (výr. zpr. zemského ref. r. gymnasia ve Velkém Meziříčí 1930, 4 strany). Navazuje se v něm na článek J. Zubatého o slově kvinde (NŘ. XIII, 1 n.). Uvádí se vše, co bylo dosud napsáno o příponě -nda, jakož i hojnost příkladů z vulgární řeči a z dialektů (Manda, legranda, flanda, křanda, svinda, vdávanda a j.). Autor pak podává svůj vlastní výklad slova brynda. Ukazuje, že jeho základ bry- je týž jako počátek slov brýzhat, brýzgat ‚bryndati, stříkati blátem, kydati, nadávati‘, staročes. brýžděl ‚kal‘ a pod. Velmi zajímavé a poučné jsou dialektické obměny toho druhu, že se na počátku slova objeví přidané ž-: žbrynda a p. (srovnej také moravské brouhat se a žbrouchat se). Před neznělými hláskami se v takových případech objevuje š-, připojené š- (ž-) ještě zesiluje hrubý ráz těchto slov.

Je radostné, že výroční zprávy — po dlouhé přestávce, která se počala za války — začínají přinášeti cenné příspěvky ke zkoumání českého jazyka. Bylo by si přáti, aby těch prací bylo více, látky je všude plno. »Žeň hojná, ale dělníků málo.«

Naše řeč 9-10, ročník 14/1930

Předchozí Problém jazykové správnosti

Následující Názvy mluvnických pádů