Vstříc

[Hovorna]

(F. K.) Je to původně předložkový výraz v střieci; je v něm 4. p. zaniklého jm. střiecě »setkání«, příbuzného se slovy střetnouti se, ústřeta (v ústřetu, v ústřety jíti, z čehož nový spis. jaz. docela libovolně má v ústrety), totožného se srb. srijeća, slovin. sreča atd. (s v těchto slovích je předložka). Správně se říká »jíti, vyjíti někomu vstříc«, kde se mluví o skutečné chůzi (= jíti někomu v ústrety, naproti); ve smyslu přeneseném (hověti, býti nakloněn, nápomocen někomu) je to novodobý germanismus (něm. jm. entgegenkommen). V staré době se říkalo také něčemu (na př. zlému, neřádu atp.) vstříc jíti (vjíti, vyjíti) s významem »překážeti, brániti, kaziti.«

Naše řeč 1, ročník 6/1922

Předchozí Telecký

Následující Vyndati