Kapacita

[Hovorna]

(B. K.) Slovo »kapacita« je původu latinského (capacitas, z příd. jména capax, jež souvisí zase se slovesem capere, bráti); působením franc. souznačného slova capacité přešlo v 18. stol. do němčiny (Kapazität) a v novější době i k nám. »Kapacita« znamená způsobilost v sebe (mnoho) pojmouti, vnímavost, chápavost, schopnost, zdatnost; přenesením na osoby značí kapacita člověka schopného, vynikajícího. Slovo »kapacita« ať ve významu abstraktním (tepelná kapacita) nebo konkretním (Palacký je kapacita) skloňuje se ovšem podle vzoru »ryba« (jako abnormita, nudita, intensita a p.) a zůstává rodu ženského, i když se vztahuje na osoby mužské; tedy na př. Thomayer, Maydl a j. jsou lékařské kapacity (2. p. ode všech lékařských kapacit). Podstatná jména »levita, jesuita, husita« mají příponu jiného původu, jsou mužského rodu a skloňují se s některými odchylkami (na př. 1. p. husité) podle vzoru »sluha«. Proto také zaměňovati skloňování podst. jmen jako »kapacita« se skloňováním jmen typu »husita« nelze; není tedy správné ani »kapacitové«, ani »kapaciti« (ač se v pražském argotu takové tvary s dalšími obměnami slova žertovnými nebo neumělými vyskytují), ani »kapacité«.

Naše řeč 4, ročník 6/1922

Předchozí Hleděti

Následující Kudla