Slovník sdělovací techniky

Karel Sochor

[Posudky a zprávy]

(Výtah z návrhu.) Ve sbírce Československé normy vydal Elektrotechnický svaz československý 1950, 56 str., 45 Kčs. K této publikaci vyšly v Průmyslovém vydavatelství ještě tyto tři dodatkové sešity: 1. Český abecední rejstřík, 1951, 26 str., 33 Kčs. 2. Ruský dodatek, 1951, 18 str., 13 Kčs. 3. Francouzský dodatek, 1951, 14 str., 11 Kčs.

Slovník sdělovací techniky obsahuje celkem 991 názvů věcně roztříděných do několika ucelených skupin s doprovodem výrazů anglických a německých; teprve v dodatkových (!) sešitech jsou ruské a francouzské. Na konci Slovníku je podána zpráva o činnosti slovníkové komise, složené z předních odborníků jednotlivých oborů (za předsednictví Ing. V. Hančla a za sekretářské spolupráce Ing. V. Baudyše) a zároveň jsou připojeny k jednotlivým heslům obsažné a zajímavé poznámky; dovídáme se z nich, jak bylo postupováno při hledání a tvoření názvů, jaké těžkosti a jazykové nesnáze se vyskytovaly. Výše uvedenými publikacemi předkládá slovníková komise veřejnosti výtah z chystaného osmijazyčného Slovníku sdělovací techniky, který obsáhne přes 6.000 hesel z tohoto moderního elektrotechnického odvětví, jež ve svém prudkém, až překotném rozmachu vyžaduje u nás i všude jinde tvoření četných nových názvů. Naši technikové se tu ubírají celkem dvěma směry: jednak si berou za vzor cizí názvy, které zpravidla vhodně překládají do češtiny (na př. kondukční proud, angl. conduction current, fr. courant de conduction; vyrovnání úrovně, angl. equalization of levels; kabelová studna, něm. Kabelbrunnen; radiová sonda, něm. Radiosonde, fr. radiosonde), jednak samostatně tvoří nová slova nebo zpřesňují naše názvy dosavadní. V prvém případě je závislost na cizí předloze namnoze zbytečná a bylo by bývalo leckde lépe z cizích názvů nevycházet. V druhém případě je třeba úzkostlivě přihlížet k dosavadní zásobě odborných slov, k termínům běžně užívaným a vůbec k tomu, co je v praxi již ustáleno. To ovšem znamená podložit terminologickou práci obsáhlou a pracnou prací slovnikářskou, excerpcí z domácích pramenů, jež často leckterý problém názvoslovný osvětlí lépe než pouhé uvažování.

Nejzajímavější hesla v ukázkovém Slovníku jsou ta, která obsahují nové výrazy. Některé utvořila komise sama, jiné jen přijala, po případě upravila, aby vyhovovaly co nejlépe. Tak především samo pojmenování sdělovací technika je nové; označuje se jím technika telekomunikační, to jest přenášení zpráv na vzdálenost ať již po drátě, nebo bezdrátově (telegrafem, telefonem, rozhlasem, televisí, různými způsoby návěštění, radiovým zaměřováním a řízením na dálku). Samostatným odvětvím sdělovací techniky je technika spojová, to jest telegrafní a telefonní. Nový výraz elektronka bez nesnází vytlačil elektronovou lampu nebo prostě lampu a dnes je už zcela běžný. Podobně jsou utvořeny i výrazy fotonka pro fotoelektrický článek, výbojka pro trubici s iontovými výboji, obrazovka pro televisní elektronku a doutnavka pro elektronku s doutnavým výbojem. Název filtr byl sice ponechán, ale rozlišuje se ještě zádrž a propust. Místo „měřicí přístroj“ zavádí se jednotné pojmenování měřič, k němuž se druží třidič, volič, přesmykač, přepojovač, vyrovnavač (místo korektor), odlaďovač, odrušovač, odbručovač, zeslabovač a jiné názvy tvořené příponou -č. Souhrnu kabelových spojů v zařízení se říká kabeláž. Kabel o čtyřech vodičích byl nazván čtyřka. Dobře tvořeným slovem je zkrut na označení zkroucení jednotlivých žil kabelů. Zato rozlišování dotek pro předmět a dotyk pro činnost nebo stav je značně umělé a není jisto, zda se skutečně v praxi ujme. Zkoušel jsem po této stránce prodavače a prodavačky v prodejnách Elektry, ale neobstáli. Vedle názvu dotek ponechává se ovšem i kontakt, jenž se v elektrotechnice pevně ustálil již dříve. Není nám jasné, proč se v kapitole o přepojovačích dává přednost svírce před svěrkou. Podle PS bychom čekali spíše tvar svěrka; je běžnější a v odborném jazyce má oporu v mnoha slovech utvořených od téhož základu (srov. svěr, svěrka, svěrák, svěrač, svěradlo, svěrací a j.). Zřetelným výrazem v telefonním provozu je ohlašovna. Méně jasné je podstatné jméno vlastnosti mikrofoničnost, jež má označovat u elektronek nebo u přístrojů nežádoucí sklon k houkání. Vhodně bylo použito přídavného jména jalový ve spojení „jalová složka“, „jalový proud“, „jalové napětí“. Nezvyklé je přídavné jméno napěťový (napěťová vlna), utvořené od napětí, ač substantiva tohoto typu se obyčejně vzpírají adjektivnímu odvozování[1]. Novým slovem je hustotní (užito ve spojení „hustotní řízení“), odvozené od základního slova hustota. Přídavného jména umělý se vhodně užívá ve spojení umělé vedení (místo „napodobenina“, jež se zamítá), umělé ucho, umělá ústa (v hantýrce ovšem jen „umělá huba“). V elektroakustice se uvádí práh (to není nové, je obvyklé v psychologii, fysiologii) slyšitelnosti neboli dolní mez slyšitelnosti, hladina zvuku, megafon neboli hlásná trouba. Někdejší hlasadlo (amplion), jež se neujalo, je nahrazeno běžným výrazem reproduktor. Slovníková komise zavádí neprávem síťový zdroj místo běžného a stále užívaného eliminátor; odůvodnění, že se ho v žádné cizí řeči neužívá v tomto významu, není pro češtinu rozhodující. Kromě toho síťový zdroj zní příliš všeobecně. Zpřesněny a rozlišeny byly běžné výrazy elektrotechnické obvod a okruh, a to tak, že obvod se stal pojmem nadřazeným a označuje se jím jakýkoli proudový obvod. Názvy panel, rám, stojan byly také řádně osvětleny, aby již nedocházelo k záměně. Výrazy palice a objímka nahrazují nezřetelný název spodek (starší sokl). Názvy veličin, o nichž se často ve sdělovací technice pojednává, byly přehledně uspořádány od součinitele a činitele přes míru až po úroveň, hladinu a konstantu. Zajímavou kapitolu pro filologa tvoří složená slova; uvedeme aspoň ve stručném výčtu: vlnovod, kabelovod, půlsnímek (v televisi se rozeznává: obraz, snímek a půlsnímek), čtyřpól, dálnopis (užívá se ho již delší čas), předřadník, předzesilovač, předmodulace, přeslech, příposlech, nadzvukový kmitočet, podzvukový kmitočet, infrazvukový kmitočet, hlubokotónový reproduktor. Nové pojmy vynutily si také utvoření sloves, na př. směrovati, kabelovati, zakolíkovati, zapouzdřiti, vybuditi, přejustovati. Příslušné sloveso k detekci je detektovati, nikoli „detekovat“ nebo dokonce „detegovat“. Sloveso hraditi (též zahraditi) nabylo ve sdělovací technice zvláštního významu: znamená činit zařízení necitlivým vůči různým vlivům. Vytlačuje se jím cizí blokovati. U některých speciálních pojmů přidržela se slovníková komise názvů užívaných v ostatních evropských jazycích, tedy termínů v pravém slova smyslu mezinárodních. Tak na př. usměrňovací výbojka se žhavou kathodou se jmenuje fanotron (rus. fanotron, angl., fr. phanotron, něm. Phanotron). Stejně je tomu i u názvů dipol, orthikon, fantom, getr, kde se všude setkáváme se stejnými výrazy v ruštině i v neslovanských jazycích.

Uvedenými příklady nevyčerpali jsme ani zdaleka bohatství Slovníku sdělovací techniky. Podali jsme jen ukázky, z nichž je jistě patrné, že slovníková komise Elektrotechnického svazu československého vykonala opravdu záslužnou a příkladnou práci, když se v tomto obtížném oboru rozhodla normalisovat názvosloví a výsledky své práce hned zpřístupnit veřejnosti. V slovníku tohoto oboru bylo by výhodné, kdyby se ke každému heslu připojil výklad zachycující význam užitého výrazu. Nebylo by třeba podávat tento výklad ve formě definice, nýbrž jen jako stručné vysvětlení. Definování stůj co stůj by snadno leckterý pojem spíše zatemnilo než osvětlilo. Doufejme, že se autoři slovníku pro tento způsob rozhodnou, i když se jim až dosud zdál zbytečný, jak je patrné z poznámky na str. 47. Slovník, který chce normalisovat české názvosloví takového uspořádání nezbytně vyžaduje.

Uspořádání hesel i jejich jazyková úprava je pečlivá. Chyby se vyskytují spíše mimo vlastní text slovníku, v doslovu, poznámkách a v seznamu na konci. Někde se nedodržuje v jednotlivých případech pravopisná nebo mluvnická norma. Tak místo 5jazyčný elektrotechnický slovník (str. 47) bychom psali pětijazyčný, místo předložky ku bychom užili jen k (na př. ku rušivému signálu, spr. k rušivému — str. 51, ku veličině, spr. k veličině — str. 52), místo knižního oproti je vhodnější předložka proti nebo jiné vyjádření (str. 51: Nové názvy jsou oproti dřívějším velmi zřetelné — lépe: proti dřívějším; str. 54: Stupnice této veličiny má oproti předchozí logaritmický charakter — lépe: má ve srovnání s předchozí…); místo přenešený význam (str. 54) má být přenesený. Také v interpunkci je několik nedopatření, na př. chybějí čárky str. 52: Dlouhé jednání věnovala se v komisi heslu vztažný útlum, a to proto(,) že u těchto pojmů…; str. 49: mají stejnou velikost(,) ale obrácené znaménko.

Český abecední rejstřík je uspořádán přehledně a prakticky. U sousloví zachycuje abecedně obě části na příslušných místech, což se nejlépe osvědčuje při jejich vyhledávání ve slovníku. Jen nedopatřením se jistě stalo, že hesla superfantom až superkinoskop byla zařazena před hesla s počátečním st- místo za ně.

Naše řeč 5-6, ročník 35/1951

Předchozí Kvido Hodura: Běloves

Následující Fr. Váhala: Příprava nového vydání Pravidel českého pravopisu