Peň

[Hovorna]

O neobyčejné tvárnosti českého jazyka v rukou básnických poučuje nás vypravování o básníku Juliu Vilibaldovi v »Receptu na dívčí román«, jejž vytiskl v Humor. list. (r. 51, č. 51, str. 616) známý novinář: »chystá — ó běda — do tisku knihu básní ‚U pni stromové’«. Tedy ta peň podle vzoru »kost«! Je to sice básník »do hlavy praštěný«, jeho básně jsou vzpomínky na děvu, od níž se mu dostalo první pomoci, když »v honbě« (až posud jsme slýchali »na honbě«) narazil na strom, ale protože u nás každá novota, ať je z hlavy sebe praštěnější, nalézá následovníky, zaznamenáváme tento nám první známý doklad z prosince 1924 na časy budoucí. Jinde by ovšem p. básníkovi řekli, chce-li užívati slova, kterého nezná, aby se podíval na ně do slovníku nebo do mluvnice, ale u nás je u nás.

Naše řeč 1, ročník 9/1925

Předchozí Organatický

Následující Prachnic