Za dobré

[Hovorna]

(K. Š.) Rčení »jsme spolu za dobré, jsem s někým za dobré« je jistě správně české, již proto, že neviděti cizího vzoru, podle něhož by bylo vzniklo. Jeho původ není dosti zřetelný. Místo dnešního »býti s někým za jedno« se pův. říkalo »za jeden člověk, za jednoho (člověka) býti« (na př. Výb. 1, 1042, Skála ze Zhoře 1, 110) a teprv později (snad podle starého příslovečného výrazu »zajedno« = společně, stejně) se tvar pův. osobní změnil ve střední; snad se stalo něco podobného i ve výrazu »za dobré« (není nemožné, že »jsme za dobré« znamenalo pův. »za dobré lidi« = spolu dobří, ale není starých dokladů, které by to potvrzovaly). Popud ke změně mluvnického významu by byl mohl vyjíti ze starých výrazů jako »jest za hodné (= záhodné), za slušné (Kron. Tur. 1, 20), za možné (Hist. Arch. 34, 56), za dobré (Skála 2, 14), za těžko« a p.

Naše řeč 1, ročník 9/1925

Předchozí Vozidla

Následující Zvírotice