Česká řeč — dokonalý nástroj básníkův

[Posudky a zprávy]

Nejmladší čeští básníci nalézají při začátku svého tvůrčího nástupu českou řeč jako dokonalý nástroj, schopný plniti i nejobtížnější úkoly. Udivují svou formální dokonalostí, zvučností svého slova a celým jazykovým rámcem svých prvních čísel:

„Kdo pak to zaťukal?“ tmo, dešti, ptám se znova.
Jen vonné laty vod se valí přes má slova.

Ivan Blatný

Že nezemřela, že jen spí,
jak palmu a jak olivu
stiskajíc blahé tajemství
svých zasněžených nábřeží.

Kamil Bednář

matka — to jméno, které thuje
do čerstvých hrobů střásají,
ta loďka dechů, která pluje
v zámlkách lásky mezi slovy
a hladí tak a nevysloví.

Lumír Čivrný

Hudba se choulí jak tma na sítnici.
Do jizev uší steh a steh a steh.

Jiří Valja

(Pavel Tkadlec tamtéž.)

Naše řeč 2, ročník 25/1941

Předchozí Divadelní řeč

Následující Guinea