Nemajíc na světě nikoho a ničeho

[Drobnosti]

(V. R.) Je známá věc, že zájmeno nic (stejně jako kladné zájmeno co a ukazovatel to) nebývá v genitivu záporovém. Říkáme „mám něco“ a „nemám nic“, „ztratil jsem něco“, a „neztratil jsem nic“ a pod., nikoli „nemám ničeho, neztratil jsem ničeho“. Také v přechodníkové vazbě uvedené zde v nadpisu by měl být tvar 4. pádu nic: „nemajíc na světě nikoho a nic“, a to stejně, ať už tvar nikoho bereme za 2. či za 4. pád. A přece se nám tu vazba s 2. pádem ničeho zdá jaksi případnější než spojení s tvarem nic; u něho jako by byl konec příliš náhle a zkrátka uťat, takže celé to spojení vypadá nesouměrně. Proč tomu tak je, vysvětlíme si asi takto. Tvar nikoho může být v onom spojení buď 4. pád, nebo 2. pád (genitiv záporový); obojí to pojetí je zde theoreticky stejně možné. My jej však chápeme spíše jako genitiv záporový, protože se jím popírá úplně, stejně jako je tomu u vazby se slovesem býti: „není na světě nikoho (a ničeho)“. I tak by ovšem mělo celé to spojení znít „nemajíc na světě nikoho a nic“; ale tu se již projevuje působení nového činitele, snahy vyrovnat oba ty tvary v tak zvané harmonii tvarů. A tak se vlivem genitivu nikoho mění i tvar nic v tvar ničeho, tvar vlastně odchylný a vymykající se z pravidla, ale zde kladený z příčiny zvláštní. Je to podobný případ, jako když místo „tys ještě mlád a nemoudrý“ říkáme „tys ještě mladý a nemoudrý“, nebo jako když sice už docela mechanicky, ale přesně rozlišujeme spojení „jsem všecek utrmácen, všecek unaven“ a „jsme celí utrmácení, celí unavení“ a pod.

Naše řeč 5-6, ročník 25/1941

Předchozí V. Machek: Je porybíno

Následující Předložka S a Z