Neznalost českého jazyka v státních úřadech

[Drobnosti]

Po revoluci se do státních úřadů a podniků dostali jednotlivci, kteří jen s velkou námahou dají dohromady jednoduchou větu. Přišli takoví i na odpovědná místa, odkud se dodávají zprávy tisku. A ty zprávy pak bývají psány slohem, za který by kvartán utržil zcela nedostatečnou. V pátek 6. 12. 1946 přinesl denní tisk tuto roztomilou vyhlášku:

Návštěvy v úřadu předsednictva vlády. Doba pro přijímání předem neohlášených návštěv referenty úřadu předsednictva vlády byla stanovena na středu a čtvrtek od 9—13 hodin. Žádá se, aby mimo tuto dobu nebyly vykonávány neohlášené návštěvy a aby v přijímací dny byly návštěvy omezeny na míru co nejmenší. Za účelem urychleného projednání předmětů návštěv se doporučuje, aby o zamýšlené osobní návštěvě byl úřad předsednictva vlády předem zpraven s připojením písemných podkladů projednání a aby pak bylo vyčkáno vyzvání k osobnímu projednání věci.

Člověku je stydno, když čte nebo slyší takovéto jazykové zrůdy. Za okupace musel být v každém úřadě znalec němčiny. Snad by se i mezi úředníky na našich ministerstvech a v úřadě předsednictva vlády našel znalec jazyka, který by dovedl zabránit, aby se náš mateřský jazyk takto nehanobil.

jpb.

Zároveň nám pan inspektor J. P. Blažek poslal karikaturu, která velmi názorně ukazuje všechnu tu nesmyslnou topornost a naprostou vyjadřovací nemohoucnost mnohých našich úředních stylisátorů — a bohužel i některých novinářů. Autorem této karikatury je učitel J. Sysel z Prahy VII. „To není čeština, jak my dnes mluvíme,“ říká, „poslyšte tuto větu:

Vzhledem k tomu, že malá červenobarvá růže se dosud neodhodlala v rámci jara přikročiti k akci provádění květu, jest bezpodmínečně nutno přistoupiti ke zjištění příčin toho jako takových.“

A autor k tomu dodává: „Vidíte, jak je ten jazyk opuchlý. Jako kdyby pisatele byla do něho píchla vosa. Česky se to řekne prostě: »Červená růžičko, proč se nerozvíjíš?«“

Výslovně opakujeme, že je to karikatura, abychom hned napřed odvrátili výtku, že neznáme rozdíly ve funkcích jazyka. Taková karikatura totiž právě svou nehoráznou přímostí lépe než co jiného ukazuje vlastní podstatu dnešní jazykové pouště v úřadech, to pitvorné, zmatené kroucení sem tam jako na chůdách, na které se postaví neznalec. Ale ta karikatura má docela jistě pravdu. Vždyť by se i ta podivuhodná vyhláška z úřadu předsednictva vlády dala po česku říci stejně prostě a jasně, jako zpívá ona píseň o červené růžičce, na př. takto: „Návštěvy předem neohlášené přijímají referenti v úřadu předsednictva vlády jen ve středu a ve čtvrtek od 9 do 13 hodin. Žádá se, aby se neohlášené návštěvy jindy nekonaly a aby jich i v přijímací dny bylo co nejméně. Účelu návštěvy se dosáhne rychleji, jestliže se návštěvník napřed ohlásí, předloží písemné doklady a vyčká, až bude pozván k osobnímu projednání.“

Naše řeč 1, ročník 31/1947

Předchozí V. Machek: Dodatky k dřívějším výkladům

Následující J. J.: Štípnout