Vynalezectví

[Drobnosti]

(F. P.) Toto slovo se vyskytlo v denním tisku („žádost o podporu čs. vynalezectví“, Nár. osv. 20. I. 1946) a zdá se, že to je čerstvý novotvar; nepodařilo se nám aspoň najít je v některém slovníku. Není utvořeno šťastně, neboť slova tohoto druhu se tvoří zpravidla jinak. Základem je tu podst. jméno vynálezce a ode jmen činitelů s příponou -ce bývají takováto odvozená jména vlastnosti nebo činnosti tvořena příponou -ovství: dárce - dárcovství, vůdce - vůdcovství, škůdce - škůdcovství, soudce - soudcovství, správce - správcovství. Přípona -ectví bývá tam, kde je základem jméno s příponou -ec: zeměpisectví, dějepisectví, vyslanectví, knihkupectví. Tato podst. jména s příponou -ství (podobně jako jména s příponou -stvo) se tvoří přes přídavná jména s příp. -ský, a proto se s nimi po stránce slovotvorné shodují (srov. dárcovský, vůdcovský — zeměpisecký, vyslanecký). Podle toho bychom tedy čekali spíše tvar vynálezcovský a vynálezcovství; tvar „vynalezecký“, „vynalezectví“ je nepravidelný, stejně jako nepravidelný je tvar „správectví“, vycházející z nespisovného 1. pádu „správec“ (místo správce). Byla by snad ještě jiná možnost, jak dojít ke vhodnému tvaru: vzít za základ kmen zkrácený. Podst. jména s příponou -ství se totiž někdy tvořívají od základu zkráceného o příponu -ec, -ce, na př. sourozenec - sourozenství (srov. sourozenský), obrozenec - obrozenství, svěřenec - svěřenství, hostinec - hostinství, zemědělec - zemědělství, chlebodárce - chlebodárství. Podle toho by bylo lze také ke jménu vynálezce utvořit podst. jméno vynálezství. A konečně by byla ještě i třetí možnost, arci nejméně lákavá: vyjít od podst. jména vynalezatel a z něho utvořit slovo vynalezatelství; na závadu tu je ovšem nezvyklost slova vynalezatel.

Naše řeč 7-8, ročník 31/1947

Předchozí J. Janko: Vak a Švanda

Následující O. F. Babler (Svatý Kopeček): Míti všech pět p