Jan FEB MAY » 20 2009 2010 2011 3 captures 13 Feb 10 - 1 May 10

Close Help

Slovesný čas

Vladimír Šmilauer

[Články]

Předneseno v „Kruhu přátel českého jazyka“

(Ostatek)

II. Minulost — perfektum:

„Čekany nosívali za starých časů mužové ženatí, když vycházeli za službou. — Geer měl radost, mohl-li někomu pomoci.— Přišel na veliké pastviště, kde se páslo plno krav“ (současnost s minulostí).

„Nevděčně zapomínáme na dary, které jsme přijali“ (předčasnost proti přítomnosti).

„Jen to dořekl, přidal pan šofér Frantík plynu“ (předčasnost proti minulosti).

„Jestliže neřekneš, že já jsem toho draka zabil, živa odtud nevyjdeš“ (předčasnost proti budoucnosti).

„Její ruce trochu tápaly, než našly zapomenuté pohyby. — Pořád se povaloval po zemi, až si zadřel třísku“ (následnost k minulosti).

III. Budoucnost — obojí futurum:

„Až bude růst nade mnou tráva, až budu hnít, kdo na moje místo, kdo zvedne můj štít?“ (současnost s budoucností). „Až se tě zeptá vlast, jak ptá se léta zima, co ty jí odpovíš s očima zamženýma? — Když však dovolíš, vzácný králi, povím ti o nich“ (předčasnost proti budoucnosti).

„Nežli se naděješ, bude kabátek hotov. — Neustanu, dokud ho k sobě nepřipoutám“ (následnost k budoucnosti; zde bývá jen praesens-futurum).

IV. Mimočasovost — praesens sloves nedokonavých i dokonavých:

„Život nemá ceny, není-li v něm radosti. — Lidé, kteří žijí na chudý účet, musí umět pěkně mluvit“ (současnost s mimočasovostí).

„Těleso neelektrické se stane elektrickým, když se ho dotkneme tělesem zelektrovaným. — Umění přestává býti uměním, jakmile začne nuditi“ (předčasnost proti mimočasovosti).

U vět vztažných bývají zde někdy odchylky nutné pro správné porozumění poměru dějů: „Hlasují i ti examinátoři, z jejichž předmětů nebyl kandidát zkoušen.“

Pokládáme však za nesprávné, když se ve větách časových označuje perfektem, ev. plusquamperfektem (1) předčasnost proti budoucnosti, (2) předčasnost proti mimočasovosti:

1. „Vrátíme se k těmto otázkám na konec, když jsme podali přehled vší filosofie“, spr.: až podáme přehled… „O ní si budete moci učiniti představu, až jste si přečtli náš příští článek“, spr.: až si přečtete.

2. „Každý živočich, jakmile se narodil, baží po rozkoši“, spr.: jakmile se narodí. — „Čekatel se ustanoví úředníkem, jakmile dovršil stanovenou čekatelskou dobu“, spr.: jakmile dovrší. — „Obrací se tam po každé, když se ho byla zmocnila asthenie“, spr.: když se ho zmocní.

Rozdíl obou typů, substantivního a příslovečného, můžeme dobře pozorovat, když srovnáváme případy se spojkou až, a to

substantivní: „Čekal, až mu někdo přijde otevřít. — Obchodník Štědrý vyčkal, až jeho konkurent zavře krám“ (nač?);

příslovečné: „Šel a šel, až přišel k hradu. — František lezl dále a dále, až zmizel“ (jak dlouho?).

Plusquamperfektum (čas předminulý)

Plusquamperfektum, označující předčasnost proti minulosti, jsme si do předcházejícího schematu nezařadili proto, že je to jazykový prostředek sporadický, zvláště v nové době, že se nevyskytuje jenom ve větách vedlejších, nýbrž také ve větách hlavních (zvláště vysvětlovacích a důvodových).

Plusquamperfektum se častěji objevuje jenom u některých spisovatelů. Míra jeho rozšíření by měla býti podrobně prostudována; podle mého pozorování — ovšem nijak úplného — mají plusquamperfektum z českých spisovatelů v posledních osmdesáti letech nejhojněji Karolina Světlá, Julius Zeyer, Ignát Herrmann, Alois Jirásek. U Julia Zeyera lze asi souditi na vliv francouzštiny, u Al. Jiráska patří plusquamperfektum k archaistickému zbarvení.[1] Ale v jazyce Kar. Světlé a zvláště Ign. Herrmanna je plusquamperfektum rysem velmi charakteristickým.

Plusquamperfektum ojediněle mají i autoři noví, na př. Hennerová: Odložila kožich na židli, již byla zprvu pečlivě otřela zástěrou. — Křelina: V sobotu k poledni vyšla, aby tam k večeru dojela, jak byla slíbila. — Nový: Když byl obalil slepici hlínou, rozdělali a pekli ji. — Šalda: Tetínská Vědma skáče po zavraždění Václavově s hradeb, když byla oddeklamovala jakési rádobymystické verše. — Vachek: Koupili s prodělkem, co byli prodali. — Předpisy ministerstva školství: Studující jsou zavázáni pořádně navštěvovati čtení, jež byli opověděli.

Jak vidět, v těchto ojedinělých případech u moderních autorů užívá se plusquamperfekta jenom ve větách vedlejších, a to hlavně ve větách vztažných a ve větách časových s když. Starší usus však mívá plusquamperfektum hojně i ve větách hlavních; zvláště u Ign. Herrmanna bývá tak zpravidla: „Nu zkrátka, Matyáš Koudela byl se rozžehnal se světem. — Hospodyně právě byla na kuchyňský stůl položila vál. — Mistr Kondelík právě byl odhodil oharek doutníku.“ — Také u Světlé ve většině případů: „Přítelkyně si byly vesměs v pensionátu nehynoucí přísahaly lásku. — Jak často byla zatoužila, kdyby jí bylo aspoň popřáno sloužiti mu v poslední jeho hodinu. — Ničeho se nebyl nebožtík otec tak štítil jako dluhů“ atd. Podobně Dějiny národu českého: „Biskupství stalo se mu bylo (sv. Vojtěchu) již břemenem nesnesitelným.“ — Němcová: „Byla se zamyslila, ruce její ležely nepohnutě.“ — Neruda: „Neobyčejný povyk na prostranství byl stráže přiměl k okamžité ostražitosti.“ — Baar: „Byli jej rodiče rozmazlili a doufali nyní, že si v cizině trochu rohy ošťouchá“ atd.

Perfektum praesens

Perfektum praesens je tvar složený z pomocného slovesa „míti“ a z příčestí trpného v akusativu singuláru středního rodu. Znamená stav vyplývající z dokonané, provedené již činnosti předcházející. Že je to v češtině samostatný čas, zjistil V. Mathesius v Naší řeči IX, 200.

Podle své povahy se tento čas tvoří ze sloves dokonavých, a to zvláště ze sloves znamenajících:

a) Ukončení, úspěšné nebo neúspěšné: „Ale ty už máš vyhráno (velmi časté). — Máš u nás beztoho už vyslouženo. — Již tolikrát se zdálo, že bude mít amatérismus odehráno. — A mám odmňoukáno. — Dřevaři měli dořezáno.“

b) Práce v domácnosti a hospodářství: „Má v pokoji špatně zatopeno. — To jsem ráda, že mám domyto. — Kočí měl zapraženo. — Už máte zaseto, pane Hrabal? — Ještě neměl shrabáno, a již počaly pleskati velké krůpěje.“

c) Jídlo a pití: „Měli dopito. — Podívám se, má-li Divoká vyžráno.“

Hojné jsou i vazby: „Mám na něho spadeno, políčeno. — Mám pro strach uděláno. — Pro strach měli na Chodsku odjakživa uděláno, lekajíť se tam až podnes teprve třetí den.“ Baar.

Lze se ptáti, není-li tento způsob cizího původu a je-li možno v češtině jej připouštěti. Velmi totiž připomíná cizí perfekta. Ale můžeme s jistotou říci, že je to způsob dobrý, neboť zapadá dobře do celé soustavy jazykové, je starý, lidový a vyskýtá se i u nejlepších spisovatelů.

Při určování stavu je sloveso míti předmětný protějšek k podmětnému slovesu býti. Můžeme říci

d) Je zjištěno, že to byl někdo cizí. Mám zjištěno, že…

Podle toho pak zcela logicky k „je domyto“ patří výraz „mám domyto“.

Podobné vazby se vyskytují již ve XIV. století; v Passionále je „o tom mámy pisáno“, v Hradeckém rukopise „viece nežli ulo žené jmáte“. V lidové řeči je tento tvar běžný, srov. na př. jihočeské „huž budu mít podojíno, mněli už semlíno, máme nasazíno vokolo voken psí víno“ (Dušek, Vokalismus 21). Času toho užívají nejlepší spisovatelé, jako Jirásek, Rais atd.

—

Dovolte, abych skončil přehledem latinských časů, který býval na starých gymnasiích:

Praesens imperfectum
perfectum futurum.

Je to výčet latinských časových forem. Ale znamená to také: Přítomnost je nedokonalá; buď dokonalá budoucnost.

Naše řeč 9, ročník 27/1943

Předchozí Předplatné na rok 1943 činí K 35 —

Následující Druhy i názvy rozličných spojení slov