[Drobnosti]
Časté příjmení Douša (po staročesku Dúšě, ne Dušě, jak píše Gebauer) je domácký tvar křticího jména Duch (lat. Spiritus), který po otci někdy jako příjmení přešel na syna a na celý rod. »Duchové«, jimž také říkávali Doucha, Duchek, Duchoň, Ducháč, Ducháček a j., mívali svátek o »sv. Duše«, na svatodušní boží hod. Podobných příjmení s koncovkou -ša je mnoho: Váša, Píša (stč. Péša, Péšě), Jíša (Jieša, Jiešě), Průša, Háša atd. (Václav, Petr, Jan, Prokop, Havel) vedle Vácha, Pícha, Jícha, Průcha, Hácha, Vašek, Pešek, Ješek, Prošek, Hašek, Vašák, Pěšák atd.
Předchozí Z notýskův Pavla Čamrdy
Následující Fascikul