Šibolet

F. Strejček

[Drobnosti]

V poslední době nalézáme toto slovo znovu velmi často v novinách i v knihách, ač málokdo mu rozumí a zná jeho původ. Spisovatel Rudolf Medek ho použil v známé odpovědi na manifest pětašedesáti spisovatelů ve větě: »Fašismus! Slovo, jež se stalo šiboletem mezinárodní hantýrky literární a žurnalistické. Kde kdo je fašista!« Nebo J. S. Machar otiskl nedávno (1. ledna 1935) epigram

Šibolety

Tak vidíme už hezkou řadu let,
jak utváří se ten řád světa nový:
hňup zachyť někde temný šibolet
a myslí, že je člověk pokrokový.

Slovo šibolet se u nás v Čechách rozšířilo teprve počátkem let šedesátých, když se s uvolněním politického tlaku rozmohlo u nás stranictví. Tehdy si všimla tohoto výrazu »Zlatá Praha« (v č. 17 ze dne 1. září 1864 na str. 206) a podala o něm tento výklad: »Užíváme-li hebrejského slova Šibboleth (což se vykládá po česku klas) ku naznačení hesla pro jistou stranu, odvoláváme se na knihu Soudců 12, 5 a 6: „I osadili Galaadští brody Jordánské, přes kteréž Efraim měl se navracovati. A když přišel k nim někdo z počtu Efraimských utíkaje a řekl: ‚Prosím, abyste mi dopustili přejíti‘, říkali jemu Galaadští: ‚Jsi-li Efratejský?‘, kterýž když řekl: ‚Nejsem,‘ ptali se ho: ‚Rci tedy Šibboleth!‘ kterýž odpovídal ‚Sibboleth!‘ nemoha touž literou vyřknouti klasu. A hned pochytíce jej“ atd.«

Znamenalo tedy slovo šibolet v češtině nejprve »poznávací slovo«, jak je vykládá také Fr. Doucha v Riegrově Slovníku naučném (9. díle z r. 1872 na str. 41) uváděje, že se slovo to »brává vůbec za znak, po kterém poznati lze, že někdo skutkem nenáleží k té straně, ku které se přiznává slovem«. Dnes se užívá slova šibolet ve významu hesla, jak mi potvrzuje sám Rudolf Medek, dovolávaje se Ottova Slovníku naučného: »Znamená heslo, v přeneseném smyslu také stranictví, partajnictví«. Podobný význam měl na mysli také Machar v citovaném epigramu.

Naše řeč 5, ročník 19/1935

Předchozí Karel Pechoč, Red.: Psaní názvů přírodopisných

Následující Skloňování srbocharvátských jmen Šabac, Petar a j.