K jazykovému zeměpisu Čech

Jaroslav Voráč

[Články]

Sousedovo brambory, Novákojc a p. v českých nářečích jihozápadních

V užívání přídavných jmen přivlastňovacích bratrův, -ova, -ovo, sestřin, -ina, -ino se vytvořily mezi nářečími v Čechách výrazné rozdíly. Zvláštním způsobem se vyvinula tato adjektiva v jihozápadních nářečích českých, kde je ve významu adjektiva přivlastňujícího osobě pro všechny pády všech rodů a obou čísel jediný ustrnulý tvar nesklonný na -ovo, -ino. Říká se tedy: tatínkovo bratr, sestra, rodiče; starostovo, Dvořákovo brambory, ječmen; sestříno (-ino) kluk, holka, děti; v sousedovo ječmeni, domě, zahradě; s bratrovo klukem, holkou, dětma atd.

Množného čísla těchto přivlastňovacích adjektiv na -ův, -ova, -ovo užíváme v tvaru zpodstatnělém jako kolektivního označení příslušníků rodiny nebo domácnosti, na př. Novákovi jsou rodinní příslušníci toho, kdo se jmenuje Novák; stejně je tomu, když se označuje rodina obecným jménem podle povolání nebo společenského postavení: kovářovi, učitelovi, starostovi. V západní části středních Čech se v tomto smyslu užívá tvaru na -ovic, v jihozápadních Čechách pak stejného tvaru, ale s nářečními obměnami hláskoslovnými -ojic, -ojc, -ouc, -uc, -ujc a -oc. Říká se tedy: byli u nás Novákovic, mlynářojc, Hadamouc atd. Je to ustrnulý genitiv od substantiv utvořených příponou -ovici a označujících rodinné příslušenství. Novákovic znamená tedy lidé Novákoviců, příslušníci Novákova rodu.[1] Tento tvar je nesklonný a užívá se ho kromě nominativu také ve významu pádů jiných: Vlasákojc si nevšímej, zavoláme Vlasákojc; a zejména v pádech předložkových: bez Vlasákojc to neudělám, mluvili sme vo Vlasákojc, přišli sme s Vlasákojc (někdy též Vlasákojcma). Tento tvar označuje i místo (stavení a pozemek), kde určitá rodina sídlí: pudeš vokolo Brabcojc, až za Brabcojc, sejdeme se před Brabcojc (Brabcojcma). Genitiv a dativ mají v obou významech nejčastěji tvary u Brychtů, (k) Brychtom nebo Brychtovum, Brychtum. Někdy se rozlišuje mezi označením vnitřku domu, usedlosti a jeho vnějším okolím: u Lišků (v rodině) a u Liškoc (stavení); byl sem u Boubů a sešli sme se u Boubojic; nebo Brychtom do lochu a ta álej de až k Brychtojc.

A konečně se užívá nesklonného tvaru s koncovkou -ovic (-ojc atd.) na značné části tohoto území, určuje-li se příslušnost k rodině: Franta starostojc, Pepík Machojc, potkal sem Frantu Novákojc, šel sem s Pepíkem starostojc, s děvčaty Novákojc.

V jižních Čechách se vyskytuje ještě třetí typ ustrnulého nesklonného přídavného jména přivlastňovacího vedle typu -ojc (hlavně na Budějovicku a Třeboňsku), totiž tvar Nováků, a to opět ve významu kolektivního názvu pro rodinu a ve významu přivlastňujícím rodině; na př. přišli starostů, Nováků, o starostů, s Nováků a Franta Machů (-u), s děvčaty Nováků[2].

Poslední přehledné utřídění a zeměpisné určení obou těchto typů (sousedovo brambory; Novákovic, Novákojc…) podává Havránek v Nářečích českých[3]. Naše mapka přináší obraz jejich zeměpisného rozložení, jak je zachytil Dotazník pro česká nářečí jihozápadní (otázka 19).

Poznámky k jednotlivým typům

Čís. 1 (tatínkovo / tatínkův, -ůj, -ů).

Čára označuje severovýchodní hranici nesklonného přídavného jména přivlastňovacího tatínkovo (bratr, sestra, rodiče), sestříno/-ino (kluk, holka, děti); uvnitř vymezené oblasti je jen tento tvar s výjimkou jižního Budějovicka (Doudlebska) a Třeboňska, kde zůstaly zachovány vedle něho ještě tvary ohebné typu tatínků (bratr), tatínkova (sestra), tatínkovi (rodiče). Na Vodňansku a Budějovicku byl ještě zachycen ojediněle též nesklonný typ tatínkov (bratr, sestra), v sousedov (ječmeni, domě), (s klukem, holkou) bratrov (Chelčice, Žabovřesky).

Vně vymezené oblasti zaznamenává celá dotazníková síť typ skloňovaný tatínkův (-uv), -ová, -oví nebo -ova, -ovo (i když ovšem nesklonný tvar adjektiva sporadicky přesahuje vyznačenou hranici po celé její délce). Toto území s typem skloňovaným se dělí ve tři zeměpisné celky podle převažujících typů mužského nominativu. Od Rakovnicka, Lounska a Litoměřicka až přes Hořovicko a Berounsko převládá typ úplného sklonění složeného tatínkovej, -ová, -oví. Na Příbramsku, Dobříšsku, západním Sedlčansku a celém Milevsku vyskytuje se dosti hojně typ tatínkůj (-uj), -ova, -ovo, někdy též -ová, -oví a konečně od Sedlčanska a Benešovska až po jihovýchodní hranice Čech převažuje typ tatínků (-u), -ova, -ovo. Někdy se objevuje ve středních Čechách též podoba tatínkůch.

Rozptýleně podél celé hranice, zejména však v jihovýchodních Čechách v povodí Lužnice se dává přednost genitivu před skloňovaným přídavným jménem přivlastňovacím: tatínka bratr, sestry kluk, v souseda ječmeni, s bratra klukem. — Místo složeného lokálu v sousedovým (-vym) dvoře bývá ve středních Čechách v sousedovom.

Čís. 2, II (Novákovic/Novákojc/Novákovi).

Celé území nesklonného přídavného jména typu starostovic, Novákovic jako kolektivního označení rodiny se dělí na dvě velké oblasti: středočeskou, s podobou Novákovic, vymezenou čarami 2-II, a jihozápadní, s hláskově obměněnou podobou Novákojc, jejíž východní hranici tvoří čára čís. 2. Uvnitř této jihozápadní oblasti v poli převládajícího tvaru Novákojc (-ojic) se dá vymezit ještě území s variantou Novákoc, jež se částečně překrývá s oblastí podoby Novákouc. Na jihozápadním Chodsku je častá podoba Přibkuc, Beranuc (na Peci též -ujc), v severozápadním cípu (v Postřekově, Újezdě a Draženově) též Kozinouc. Podoba Novákujc byla zachycena ještě na severním Manětínsku (Kronďákujc). Na Stříbrsku se -j- v koncovce -ojc vyslovuje se značně povolenou artikulací, takže zní téměř jako e: (Honza) . Ojediněle zachycen v Žabovřeskách na Budějovicku i pro jméno rodinné typ starostov, Novákov.

V jižních Čechách na oblasti typu Novákojc a dále až za Týn n. Vlt., Veselí n. Luž. a Jindřichův Hradec je, a to v převaze (s výjimkou jižního Doudlebska), ještě třetí typ nesklonný: přišli k nám Lukšů, Bláhů, Říhů. Na Krumlovsku a Kaplicku při okraji starého českého osídlení objevuje se zejména u starší generace místo přídavného jména přivlastňovacího ve stejném významu nominativ plurálu: byli u nás starosti, Tošili, Charváti, Krofíci, Opekaři, Marchali, Kvěši; dativ: k starostom, Tošilom; lokál: o starostech, Krofíkách, Opekarech, Kalcích, Ondřiších (Netřebice); Marci, Hamři, Vobři (Pořešín - Rozpoutí, Trhové Sviny); a stejně na Kamenicku a Pelhřimovsku: „Háci a Votýpci sečou dnes žito“ ve významu „Hákovi a Votýpkovi“ (Služátky).

Od hranice typu Novákojc (č. 2) na východ je, jak už bylo řečeno, od severu až po Vltavu typ Novákovic, jenž se na Litoměřicku, Roudnicku a Lounsku mísí s typem na -ojc, od Vltavy pak až k moravským hranicím sklonný typ Novákovi, starostovi jako v celých Čechách severovýchodních.

Zeměpisné rozložení typů tohoto přídavného jména ve významu přivlastňujícím rodině, Franta Machovic, -ojc, -ů, se celkem kryje s užíváním jména pro kolektivní označení rodiny jen s tím rozdílem, že oblast typu Pepík Machů zaujímá celou jihovýchodní polovinu Čech. Hranicí je, směrem od Prahy na jih, zhruba Vltava až po Týn a odtud se pak kryje tato hranice s hranicí rodinného jména na -ů (čára 3 směrem k Prachaticům). Tento typ je jednak skloňovaný, a to na celé oblasti rodinného jména Novákovi, tedy Pepík Kubatů, Pepíka Kubatovýho, s Pepíkem Kubatovým, a jednak nesklonný, jehož zeměpisný rozsah se celkem kryje s územím vymezeným pro stejný nesklonný typ rodinný. Skloňovaný typ je také ještě na Doudlebsku. Od něho se zde odlišuje nesklonné jméno rodinné stejného typu nebo typu Kubatojc.

Dodatkem lze říci, že mapka je také zajímavým dokladem, jak řeka může tvořit hranici jazykového jevu. Střední tok Vltavy, poměrně těžko překročitelný, kryje se zde i s hranicemi starých správních celků.

Naše řeč 5-6, ročník 34/1950

Předchozí Václav Machek: Drobné výklady o jménech rostlin: brslen

Následující Kvido Hodura: Základní dílo o místních jménech v Čechách