Z našich časopisů

kvh.

[Posudky a zprávy]

Časopise pro moderní filologii XIX, 1, 2 uveřejňuje Janko další pokračování svých Poznámek a příspěvků k českému slovníku etymologickému. (Řada VII.) Už dříve byl podán výklad slova cafúr z něm. zerwüren. Nyní vyjímá Janko slovo cafúr ze slovníku indoevropského a snaží se je vykládati jako slovo zvukomalebné na podkladě širším. Vřaďuje je do obsáhlé skupiny slov zvukomalebných, která se dělí podle souhlásky začínající druhou slabiku na typy b-ové (cab, nebo také cabl, cabr), p-ové (cap) a f-ové (caf). Každý z těchto typů se dále dělí podle samohlásky na typy cab, ceb, cib, cob, cub bez infixu a camb, cemb, cimb, comb, cumb s nosovým infixem. Každý z těchto typů má svůj zvláštní význam, na př. cab značí těžkou chůzi, cib pípání kuřat atp. Samohláska o mívá význam zhrubělý (slc. côbrať = kydati po sobě jídlem), u značí pevnost, tvrdost (mor. čubať = rázně švihnout prutem), i značí ostrost, tenkost (cibunka = housátko), souhl. m větší plnost a zvučnost (cambati = v blátě šlapati).

1. a 2. čísle letošního ročníku se probírají zatím jen typy b-ové a začátek typů p-ových. K závěru slibuje autor podati jedinou uspokojující odpověď na otázku o vzniku kacířského názvu cafúr. Z velikého množství dokladů uvedeme jen nejzajímavější příklady české. Hořické cába = louda, litomyšlské cabach = lenoch, mor. cabka, cabice, cabina = a) vulva, b) fena; han. čabalák = strašák v zelí, cabulena (čes.) = čepice z manšestru s chlapeckým prýmem, mor. cabrlať = těžce chodit, cábřit nebo čábřit = toulati se bez cíle, mor. čabařiť se = brodit se ve sněhu, laš. čabor = člověk nedostrojený, střapatý; laš. cabera = špinavá, rozcuchaná žena, val. cabrny = dlouhé, kozí chlupy. V Čechách i na Moravě je známé slovo cebík = pláč, slc. čeberit = drchati, trhati. Na Moravě i na Slovensku volají na feny čiba, v Podluží cibra = fena. Ze stč. je znám cíbek = posměšek způsobený tím, že se palec vstrčí mezi ukazovák a prst prostřední (cíbky komu dávati). Obecně známé slovo čuba, čubka, které bylo obtížno uvésti ve shodu s obdobnými slovy německými, nyní nepůsobí obtíží a zdá se, že podobně jako caba znamenalo pův. »vulva«. Mor. cambrlat = klinkat, zvonit (srov. franc. chambarder = rozbíti, chamberler = zničiti), čes. camboří = roztrhané staré zboží. Slc. cimbolek a čes. cimbolec = rampouch, střechýl. Choceňské cimbrlať = zvoniti (ital. cimberli = veselí). Citoslovce cap, čáp znamená jednak neobratnou chůzi, jednak chůzi ve vodě. Čeština kromě toho užívá významotvorné schopnosti kvantity k rozlišení chůze lehké (cap) od chůze s kroky dlouhými (cáp). S tím souvisí slova: cápati se (= šplíchati) ve vodě, mor. i slc. capkať i čapkať = nemotorně choditi (o dětech i husách) i šlapati ve vodě, cáp = ťáp, tlapa, capárovati = hodně daleko jíti, cápoty (jihočes.) = šlépěje, šlápoty v blátě nebo ve sněhu, capek = batolátko, cápa = hňápa, nemotorná ženská, obecné cápek = nešika, hlupák a konečně čáp = ciconia (čěpě fem. stč. = volavka; slovo to se zaměňovalo se zdrobnělinou čiepě = čapátko; srov. NŘ. XIV, 54 n.), čápek = a) hrad. bílý kohout s čapí chůzí, b) obecně dlouhonohý, čapatý (jihomor., slez.) = nohatý.

Naše řeč 4, ročník 17/1933

Předchozí J. M. K.: Jazykozpyt

Následující Red.: Redakční oznámení