Zoun

[Hovorna]

(J. D.) Proti výkladu tohoto slova 7, 225 byl nám poslán výklad jiný, podle něhož je slovo zoun utvořeno od sl. zeji, záti (stč. zěju, zieti) pod. jako zevloun, hltoun a j. a znamená osobu, které únavou, horkem atd. zeje. Nepřesvědčil nás jednak pro význam, jednak proto, že není pravdě podobno, aby si byl jazyk utvořil od slovesa zieti, záti slovo, v němž by tuto souvislost jevila jediná počáteční souhláska. Výtku, že čeština snáší rz v místních jm. Rzavé, Rzí, Rzy, zeslabuje lašské za = rza (rzě, rez), nehledíc k tomu, že jsme předpokládali tvary rzún i zún, které se pův. střídaly podle sousedství ve větě. Z listu nás o tom došlého vypisujeme zprávu, že sl. zeju, zát žije v Podkrkonoší (říká se tak o ptácích, zvl. husách, i ssavcích, na př. psu, dobytku, má-li zobák, tlamu pro žízeň, únavu a p. otevřenou); podobně se říká, pokud víme, na Valašsku a Lašsku na Moravě, a na Slovensku. M. to jsou z lidové mluvy mor. doklady s význ. »zívati«; způsob, jakým o prázdných otvorech, propastech a p. slovesa záti užívá jazyk spisovný, je z doby nové.

Naše řeč 2, ročník 8/1924

Předchozí Tikati, tíkati

Následující »Naše řeč« a prof. Strejček