Dvoutisíckrát či dvatisícekrát?

kvh.

[Drobnosti]

(Dr. V. B.) Příslovce násobná jedenkrát, dvakrát, třikrát atd. jsou složena z číslovek základních a násobného příslovce krát. Základní číslovka je tu zpravidla v nominativě: jedenkrát, dvakrát, třikrát, stokrát, tisíckrát, milionkrát atd. U násobných příslovcí označujících několik set je nominativní tvar základních číslovek rovněž úplně pravidelný a ustálený: dvěstěkrát, třistakrát, čtyřistakrát, ale pětsetkrát, šestsetkrát, sedmsetkrát atd., neboť číslovky od pěti počínajíc mají platnost substantivní a spojují se s genitivem. Podobně by mělo být při číslovce vyjadřující několik tisíc: dvatisícekrát, třitisícekrát, čtyřitisícekrát a teprve pěttisíckrát, šesttisíckrát atd. Tu však pozorujeme, že genitivní tvar tisíc, který je skladbou větnou odůvodněn jen u číslovek platnosti substantivni (pěttisíckrát…), se klade také u číslovek platnosti adjektivní (dvě, tři, čtyři) a že i tyto číslovky berou na sebe tvar genitivní. Říkáme tedy: dvoutisíckrát, třítisíckrát, čtyřtisíckrát, pěttisíckrát atd.

Naše řeč 5, ročník 22/1938

Předchozí r.: Kruh přátel českého jazyka

Následující Hustohustý