[Drobnosti]
(K. B.). „Ve zprávách ČTK. 14/1 1938 večer jsem slyšel větu: Ministr Beck nepojede do Ženevy, nýbrž se vrátí domů. — Zdá se mi, že zájmeno se není v této větě položeno na správné místo; mohli byste v NŘ. něco o tom říci?“ — Tato pochybnost je zcela oprávněna. Gebaurova-Ertlova Mluvnice česká II, 1926, 56 o tom praví: „Slova nepřízvučná, na př. příklonky se, si, mě, mi, tě, ti, mu, ho, nepřízvučné tvary zájmenné, na př. nám, vám, ji, je, jich, jim, to, dále slovesné tvary jsem, jsi, jsme, jste, bych, bys a p. kupí se zpravidla na místo nejméně přízvučné ve větě, t. j. na její začátek hned za první větný člen věty nebo za výraz spojovací (ne však za odporovací spojky ale, avšak, nýbrž, leč, než, kdežto, za stupňovací ano, ba, za uvozovací i a zřídka za a).“ Z toho je vidět, že příklonné zájmeno se nestává hned za spojkou nýbrž, nýbrž až za výrazem následujícím, na př.: Neobávám se tvého příchodu, nýbrž těším se na něj. Nikoliv s ním, nýbrž s tebou se vrátím, a pod. Podle toho měla tedy také ona věta ze zprávy ČTK. zníti: „Ministr Beck nepojede do Ženevy, nýbrž vrátí se domů.“
Předchozí Onen
Následující Spolujízda