Eid = Cid

[Hovorna]

Přítel »Naší Řeči« nám píše: Zaznamenali jste již některé rozmarné ukázky činnosti »šotka překladatelského« (zejména, pokud se pamatuji, loni »les básnický«, dichter Wald); dovolte mi proto, abych Vás upozornil na nejnovější jeho kousek. Četl jsem onehdy v odpolední »Nár. Politice« zprávu o císaři Vilému II. a sociálních demokratech, převzatou z »Arbeiter-Zeitung« (vlastně z »Fränkische Tagespost«), a tu na samém konci zarazil jsem se u zmínky: »… na císaře Viléma přiléhá věta, která mluví o přísaze králů: Pravda-li se jim řekne, oni neslyší.« Ráčíte zajisté uznati, že jsem byl právem velice dychtiv zvěděti něco víc o této přísaze králů, která mluví o nich samých, že neslyší pravdy, i šel jsem proto ad fontes, k prameni. A hle, co tam čtu! »Es trifft für Wilhelm II. der Satz zu, den der Cid von den Königen spricht: Sagt man ihnen wohl die Wahrheit, aber sie, sie hören nicht.« Divíte se, jak bylo možno přeměniti Cida (a to Herderova II. 32) na přísahu, že? Inu docela prostě: »Arbeiter-Zeitung« se tiskne švabachem a švabachové C je velmi podobné písmenu E. A tak nepozorný překladatel četl Eid místo Cid a přísaha byla tady. Že smysl se tím změnil v nesmysl, p. překladateli už nevadilo.

Naše řeč 3, ročník 3/1919

Předchozí Richard Rynda, S. M.: Čeština našich zákonů

Následující Hohenzoller — Hohenzollerové