Rozuměti, rozuměj, rozumějí

[Hovorna]

Zahradníci říkají rostlině, která je hodna, aby stála sama, mimo skupinu rostlin jiných, »solitér« (vzali si to slovo od zlatníků, kteří tak říkají na př. velikému a krásnému diamantu). Takový »solitér«, kterého by bylo škoda, aby se ztrácel v ostatním »divokém kvítí«, našli jsme v »České svobodě« 3. ledna léta spásy 1920. Zdá se vůbec, že by tento Časopis v těžkém boji o prvenství na poli novinářské češtiny rád dobyl první ceny. Čtli jsme tam:

Rozuměli jsme »drobné« práci národní, porozuměme v čas i tomu…« Říká-li se »oni rozumí«, proč by se nemělo říkati »rozuměme«? Takové slovo bylo sice již Fričovo »vystřízlivěte« (III, 88), ale »porozuměme« váží mnohem více, protože to rozumějme je slovo docela obyčejné, na jehož zchromení je proto potřebí vynaložiti již hodně síty. Nyní bude ovšem třeba také opraviti evangelium; »česká svoboda« by měla rozhodnouti, má-li se říkati »kdo čte, rozumi či »kdo čte, rozum«. Náš rozum na to nestačí.

Naše řeč 1, ročník 4/1920

Předchozí Rozbor větný

Následující Sejíti