Pravopisné hnutí

[Drobnosti]

Nejen u nás jeví se snaha, zejména ve školských kruzích, zjednodušiti pravopis tak, aby se všecky děti naučily správně psáti, a to bez nynějších obtíží učení pravopisného; také v Německu to vře, a to mnohem prudčeji. Tam chystala sama říšská vláda veliký převrat; říšský školní úřad požádal říšského ministra vnitra, aby byl zřízen zvláštní výbor, který by se tou věcí zabýval. Jednání o přeměně německého pravopisu konáno v ministerstvu vnitra koncem ledna. Ale věc se vyzradila, zejména též předsedou Německého spolku jazykového dr. Otou Sarrazinem, který byl toho převratného záměru účasten, a vzbudila ohromný rozruch a odpor. Bursovní rada něm. knihkupců v Lipsku vypracovala a zaslala ministerstvu říšského hospodářství obrněný protest a vyzvala všecky zájemníky, aby se k němu připojili. V protestu se poukazuje na to, že přeměny pravopisu se domáhají hlavně učitelé, ale i z nich, jak prý se zdá, jen obmezený počet. Chtějí, aby se psalo, jak se mluví, tedy pravopisem fonetickým. Než písmo není prý jen pro ucho, nýbrž i pro zrak a pro ducha, a způsob psaní zavírá v sobě také důvody duševního poznávání a vnímání; toto by se spíše ztížilo, nežli usnadnilo. Kdyby se mělo psáti toliko foneticky (tedy na př. fater m. Vater, gewex m. Gewächs), musila by přestati také znaménka dělicí, která se také nevyslovují. Písmo však chce oku usnadniti práci, učiniti viditelným i to, co se neslyší, ale mysliti se musí. Experimentální psychologie učí, že jsou děti nadané auditivně (sluchově), a děti nadané zase více zrakově, visuálně. Tyto by utrpěly fonetickým pravopisem, který také je v odporu se zásadou názorného vyučování. Dále poukazuje protest na škody pro rozpoltění nářečí, na to, že také mluvidla se mění a že pravopis dnes fonetický za nějaký čas by byl rovněž historickým, na nemožnost důsledného provedení fonetičnosti a konečně na nákladnost přeodění učebnic do nového roucha pravopisného při nynějším nedostatku papíru a při drahotě tisku i na nesnáze, které by vznikly z toho, kdyby děti čtly Goetha, Schillera atd. ve starém pravopise atd.

Mohutný odpor zájemníků a také odborníků způsobil, že samo představenstvo Všeobecného německého spolku jazykového uveřejnilo prohlášení, že nepokládá přítomnou dobu za vhodnou, aby zjednodušení německého pravopisu, jinak žádoucí, bylo provedeno, a doporučuje odložiti úmysl ten na pozdější, příznivější čas. Říšské ministerstvo pak se usneslo vyslechnouti napřed zemské vlády. Tím chystaná oprava oddálena. V časopisech však boj trvá dále mezi obhájci a odpůrci. Obhájci ukazují, jak pěkně se rozlišuje Lehre a Leere, Meer a mehr, in a ihn, že »fil fi fil« jest ovšem kratší, ale méně jasné nežli »viel Vieh fiel«. Jistý okresní školní inspektor (dr. Robert Mettig) už užívá »di lauttroie šraipwaise« a zavádí také nová písmena, jako řecké éta místo ng, místo eu a äu píše oi (troi m. treu), g místo ch atd.

Rovněž se vede veliký spor o psaní velkých písmen; novotáři, ale i mnozí konservativní učenci zavrhují je. Jiní doporučují česká písmena převzíti, na př. č místo tsch, š místo sch, é místo ee neb eh atd. Také proti písmenu ß, této prý největší ohavě pravopisu německého, a proti zdvojeným souhláskám vystupují oprávci ostře. Místo ei chtějí psáti ai, místo tz jen z, místo ck jen k, koncovku end vždy ent a j. Ukázky: zusamen-sezungen werden zweks laichterer les-barkait durch binde-strich getrent, di sprache aines folkes ist sache der gewonhait und wi diese ain tiran, vor alem mögen in alen stäten propraganda-feraine fü welt-deütsh gegründet werden.

Naše řeč 5, ročník 4/1920

Předchozí Záhy

Následující B.: Kříšení