Dámský návštěvník

[Drobnosti]

Ve večerníku »Národních listů« ze dne 22. září jsme čtli »Z řad svých odběratelů byli jsme upozorněni na originelní nápis v městském divadle na Vinohradech: »Přístup na místa k stání povolen je i dámským návštěvníkům«. Co je to dámský návštěvník?« Jest sice psáno »každý, kdož prosí, béře, a kdož hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno«, ale Nár. listy ubohému odběrateli neodpověděly. Odpovídáme mu tedy my. Ženský, dámský krejčí ošacuje ženy, dámy, ženský lékař je léčí, milovník ženský u našich předků ženy miloval a pod.: dámský návštěvník tedy dámy navštěvuje. Mají asi v tom vinohradském divadle nějaké místo pro dámy, kam smějí i muži choditi, aby si postáli a s dámami se pobavili. Říkáme »asi«; aby nebylo nedorozumění, přisaháme my všichni členové redakční rady, že tam nechodíme.

Vůbec, co vinohradská obec činí, dobře činí. Jde-li kdo na př. po pražské »Jungmannově třídě« a chce věděti, kudy to jde, podívá se na roh, ale než dočte první slovo nápisu, běží dál a ani neví, je-li to Jungmannova pozůstalost či obora či co. Na Vinohradech pěkně hned na začátku čte »třída Jungmannova, ulice Kollárova, náměstí Purkyňovo« atd. a ví hned, oč jde. Bohužel sklízí vinohradská obec černý nevděk. Nedivíme se bývalým Pražanům, kteří chodívali na Koňský trh, do Celetné ulice atd., nedivíme se konečně ani Pražanům dnešním, kteří pořád ještě nechodí na náměstí Václavské anebo po staru na trh Koňský, do ulice Celetné, protože o ně se jejich obec ještě nepostarala; ale je nám líto, že občané vinohradští nic nedbají, co jim obec dala na rozích vymalovati, a jako v nějaké Zlámané Lhotě pořád ještě říkají, že jdou do Jungmannovy třídy (nebo do Jungmannky, na Jungmannku), ne do »třídy Jungmannovy, do ulice Kollárovy, na náměstí Purkyňovo«.

Naše řeč 9, ročník 4/1920

Předchozí Obdivujícně

Následující Oproti