Kaviár, slovo známé starým Čechům

Č. Zíbrt

[Články]

Do slovníka řeči staročeské přibývá název známé rybí pochoutky. V odpolední »Nár. politice«, 1929, dne 22. března uveřejňuje Zdena Hochová-Brožíková v článku »Kaviár, staročeská krmě libá«, doklady, že Čechové znali kaviár již ve století XVI. Oldřich Prefát z Vlkanova v knize Cesta z Prahy do Palestiny, 1563, v kapitole 6 zaznamenává o jídle na lodi, že jim patron lodi dával »i to, jež slove vlašsky caviaro, praví, že jsou z vyziny jikry, a jest věc černá co kolomast a slaná«. Na svatbě Viléma z Rožmberka roku 1578 podle kronikáře V. Březana snědli plné čtyři bečky kaviáru. Stolní řád Petra ze Švamberka r. 1616 uvádí zákusky po večeři: sardelky, austrie (ústřice) a kaviár. Tomáš Jordan z Klauznburku v Knize o vodách hojitedlných (Olomouc, 1580) píše o kaviáru upraveném z jesetra a zvaném chybným překladem z latinského názvu ryby (sturio, stirion), »jikry štírové«: »Ať mlčím o jikrách štírových, ryby tak řečené, s solí a olejem přistrojených, kterýmž Vlaši caviari říkají.« Kaviár se ve století 17. a 18. nazývá zpravidla počeštěným jménem »štírové jikry« a prodávali jej jako sardinky a sardelky neboli »salblinky«.

Naše řeč 3-4, ročník 13/1929

Předchozí Z.: Čokl

Následující Rozlučují se manželé…