Lze

[Drobnosti]

(J. S.), stč. lzě, je podle svého původu podst. jméno ž. r. s významem ‚lehkost, možnost‘; podrobný výklad o tom podali Prok. Lang v Rozpravách jazykozpytných (1909) a Jos. Zubatý ve Sborníku filol. I (1910). Lze (jest), nelze (jest), není lze jsou věty jako třeba (jest), netřeba, není třeba, a zapomenutím mluvnického jejich základu se počalo říkati také lze, třeba bylo (m. byla), docela jako říkáme bylo zima a j.

Naše řeč 5, ročník 13/1929

Předchozí Kráva

Následující Mědlice