Povalečný, poválečný

[Drobnosti]

(V. N.) Nenahlížíme, že bychom se měli jednoho z těchto slov vzdáti, protože mají různý význam; jsou rozlišena také nestejnou délkou 2. slabiky, a to nám dost často jinde stačí (byli, býlí, pili, píli, pílí a j.). Obě jsou správně tvořena; povalečný (zahálčivý, tulácký) od slova povaleč (pobuda), jež samo pochází od sl. pováleti se (v st. češt. = povalovati se, se správným krácením, jako sázeti: sazeč, lámati: lamač a p.), poválečný od sl. válka (po válce), jako stč. poobědní (póbědní). Kdežto pováleti se, povaleč, povalečný jsou slova stará, doložená od 15. st., vzniklo slovo poválečný za naší nedávné paměti; ale čím bychom je nahradili, když přece denně cítíme potřebu mluviti o věcech, jež způsobila hrozná světová válka? Proto nemáme za neštěstí, užil-li J. R. Marek obou těchto slov 7. dubna 1929 v Nár. l. v několika řádcích za sebou v náležitém významu (tuláctví a povalečné tulácké sklony měli malíři vždy v krvi — ale předválečná a hlavně poválečná generace malířská se vrací zase v někdejší cechovní pracovitosti a střízlivosti). Spíše při tom s vděčností vzpomínáme na generace spisovatelů a písařů minulých století, jež nám vytvořily pravopis, kterým i v písmě dovedeme rozlišovati slova tak podobná a přece tak různá.

Naše řeč 7, ročník 13/1929

Předchozí Potmělítý

Následující Přespříští