Mapa

[Hovorna]

(L. Č.) je slovo pocházející z latiny (mappa; do ní podle Quintiliana bylo přejato z jaz. punského), kde znamenalo ubrousek (jejž si hosté sami přinášeli), také na př. šátek, kterým se závodníkům dávalo znamení k početí jízdy. V středověké latině mappa mundi (»šátek světa«, odtud frc. mappemonde, vl. mappamondo) byl nákres povrchu zemského, který se ovšem měnil a posud mění podle pokroku jeho známosti; v němčině (podle Weiganda) se slovo Mappe objevuje po prvé s význ. »mapa« r. 1568, r. 1571 s význ. »ubrus, mapa«, 1663 s v. listu na poznámky, jež zase možno smazati, od r. 1741 se vyvíjí význam pouzdra nebo desk na mapy, papíry, kresby a p. U nás se drží ob. význam obrazu povrchu zemského nebo nějaké jeho části (časem slýcháme to slovo i s dnešním významem něm.); nejstarší nám známý doklad je z Kralické bible (výkl. na Žalm 40, 8: »Nebo staří psávali knihy na dlouhý papír neb pergamén slepený, kterýž potom v troubu točili, jako se nyní mappám a tabulím papírovým dělá«).

Naše řeč 7, ročník 11/1927

Předchozí Líčiti

Následující Neboť — protože