Pedagog

[Hovorna]

(J. Z.) My bychom se nebáli děliti pe-dagog, třebas víme, že základem tohoto slova je řec. složenina paid-agógos »dětí vodič«; našemu citu je to slovo nesložené a nikdo není povinen znáti jeho původ. Učí-li Pravidla, že slovo složené dělíme na tom místě, kde se členové složeniny stýkají, může se to týkati jen složenin jazykovému citu docela jasných, na př. pod-obojí, ú-cta; nikdy bychom na př. nepokládali za hřích, kdyby někdo dělil na př. o-bočí m. ob-očí, ani nemyslíme, že by nedůslednost v takovýchto věcech byla neštěstím. Vždyť původ slova nebývá ani učeným etymologům vždy jasný. Viděli jsme již na př. děliti pod-uška a někteří etymologové původ toho slova opravdu hledají v tom, že to je podložka pod ucho, a dovolávají se franc. oreiller, jíní však je spojují se slovy jako duchna (Berneker 1, 235 zde hledá souvislost s rodinou slov dech, duch; duchna by byla věc nadýchaná, nadutá): to bychom tedy nesměli o podušce psáti na konci řádky, dokud se etymologové neshodnou, je-li to pod-uška či po-duška. Někdy rozhoduje v dělení slov i móda. Němci rádi dělívají Char-akter a po nich i my char-akter, char-akteristický a p. Rádi bychom věděli, proč; či snad to je složenina se slovem aktér?

Naše řeč 9, ročník 7/1923

Předchozí Obyvatel

Následující Pěš