Beznáročný, nenáročný

[Hovorna]

To jsou slova, která dnes čítáme každého dne několikrát, kde jsme ještě včera stačívali pouhým »skromný«. Inu ovšem, jak bychom mohli obstáti bez něčeho, co by se krylo úplně s něm. anspruchslos? Kdo všecko a co všecko je dnes beznáročné, nenáročné anebo někdy již i náročné! Škoda, že se nikdo nepodívá do slovníku, co všecko se jmenuje »nároky«. Ale dnešní novináři neznají než dnešní novinářský jazyk. Tato slova nemají základu v živé mluvě, proto je někdy najdeme i ve větě, kde marně pátráme, co by v ní měla znamenati; novinář ví, že slovo je v módě, neví ani, co znamená, a přilepí je do věty, protože je v módě. Nár. L. vypravují na př. 3. bř. 1923, »k jaké zvrhlosti a zesurovění může vést nenáročné štvaní demagogického tisku«. Jako ten divoch, který si pochutnal na hejskovi a pak si jeho kamaše navlékl na ruce.

Naše řeč 6, ročník 7/1923

Předchozí Z našich časopisů

Následující Cíl