Jednotlivý

[Hovorna]

(V. J.) Slovo toto je doloženo po prvé u Václ. Jana Rosy (Gramm. linguae Boh., též Čechořečnost, r. 1672, na str. 197, kde je řeč o slovesných dějích »jednotlivých« nebo »samotlivých« na rozdíl od »častotlivých« nebo »opětlivých«, t. j. opakovaných). Rosa vytvořil mnoho názvů mluvnických, slohových a pod., z největší části ne šťastných; utvořil-li také slovo jednotlivý, nevíme, ale ujalo se. Koncovka -livý pochází asi od sloves na -liti (bedliti bedlivý, horliti horlivý, mysliti myslivý, mazlili se mazlivý), ale rozšířila se v češtině hojně i v slovích, jež tohoto základu nemají (strašlivý, bázlivý, zdánlivý atd.); východištěm slova jednotlivý byla slova jednota, jednotný.

Naše řeč 5, ročník 5/1921

Předchozí Chrásty

Následující Kabeš, Půta, Pulda, Pexider