Pochvíli

[Hovorna]

(F. V.) Rčení »míti pochvíli« ve významu »míti čas« je správné a zajisté staré. Starší čeština měla podst. jméno »pochvílé« s významem »prázdno, čas volný«; »ostalo nám oné veselé i milosrdné pochvílé« (rkp. Svatovít. 28 b); jeho východištěm byl asi výraz předložkový »po chvíli«, v němž předložka »po« měla význam rozprostírání v čase jako v podobných výrazech »po noci, po měsíci, po tmě« a p. V témže významě, v jakém se »žívá výrazu »míti pochvíli«, užívalo se v starším jazyce i prostého »míti chvíli, nemíti chvíle« a p.

Naše řeč 1, ročník 6/1922

Předchozí Paprsek

Následující Přej zimu