Původiti, dlužiti, vlastniti

[Drobnosti]

»Zpráva tato původí nejspíše… z pera známého bolševického korespondenta…« (Nár. l. 22. ř. 1922). Z čího pera »původí« toto obohacení českého jazyka? Něm. »schulden« dnes otrocky překládáme slovesem dlužiti (A. mi dluží 100 K); až posud jsme se dlužili (= uváděli jsme se v dluhy), dlužili jsme si peníze, ale raději zahazujeme stará rčení česká, jen abychom se o vlas neuchylovali od němčiny. »Vlastním dům ve Lhotě«; tak se dnes také píše, ač staré slovo »přivlastniti si« samo ukazuje, co by mělo znamenati nesložené »vlastni ti (si)«, a ač poctivému Čechovi odjakživa stačívalo, že »měl« dům. Patrně nás mrzí, že nemáme nic, co by odpovídalo něm. besitzen vedle haben, a mrzačíme význam českého slova, abychom pokulhávali za Němci. A původiti? Mohlo by se sice říci po česku »pocházeti«; ale to by bylo po česku, to by málo připomínalo něm. entspringen. Kdy pak nám zazpívá někdo nové »Písně otroka«?

Naše řeč 10, ročník 6/1922

Předchozí Čaroděj

Následující Z.: Čítanie študujúcej mládeže slovenskej