Sokol či sokol?

[Drobnosti]

(NŘ. XVI, 1932, 28.) Proti výkladu, že jméno sokol, znamená-li příslušníka spolku Sokola, třeba podle nynějších zásad pravopisných psáti malým písmenem, obrací se článek otištěný v časopisu Sokol 59, 1933, 11. Jeho pisatel se dovolává především důvodů citových. Jméno sokol prý třeba pokládati za jméno a symbol, ba za personifikaci krásných vlastností sokolích; ono nevyjadřuje pouhé členství spolku, nýbrž vlastní poslání sokolů. Jméno dal sokolům sám národ, protože »v nich viděl a dosud od nich žádá, aby to byli lidé význačných, sokolích vlastností«, atd. Proto má podle pisatele jméno sokol význam symbolický a personifikační, a třeba je tedy prý psát písmenem velkým. Ve psaní jména sokol s malým písmenem vidí pisatel dokonce degradaci sokolstva na stejnou úroveň s hasiči a újmu sokolské cti. — Domníváme se, že tyto důvody nejsou dost přesvědčivé. Symbolická nebo personifikační platnost jména nevede sama ke psaní velkého začátečního písmena, jak ukazuje na př. velmi rozšířené jméno skaut. K tomu by bylo třeba dokázat, že jméno sokol je jméno vlastní, ale o to se pisatel nepokouší. Citové důvody, na př. úcta k nositeli jména nebo titulu, způsobují jen ve zvláštních případech, že píšeme některé slovo písmenem velkým (na př. jméno Bůh, Panna Maria, tituly Jeho Veličenstvo, Jeho Milost, Vaše Jasnost atd.). Kdyby se měla uplatnit stránka citová také ve psaní jména sokol, musilo by to být Pravidly čes. pravopisu výslovně ustanoveno; ale nic takového dosud v Pravidlech není.

Stejně málo přesvědčují i důvody ostatní. Velkým písmenem u jména sokol by se snad rozlišilo toto jméno od jména ptáka sokola, ale ztratil by se zase rozdíl mezi sokolem členem a Sokolem spolkem, a tento rozdíl se projevuje jistě mnohem častěji. Nepadá tu na váhu ani ta okolnost, že jméno sokol není vyznačeno zvláštní příponou, jako na př. slova jakobín, slavista a pod. Jména vlastní se píší velkým písmenem bez zřetele k stránce slovotvorné; proto píšeme na př. Sparťan, máme-li na mysli obyvatele Sparty, ale sparťan, máme-li na mysli příslušníka nebo přívržence klubu Sparta; proto se pravopisem nerozlišují obyvatelská jména Pražan (s příponou), Tábor (bez přípony), proto odlišujeme pravopisem jména Slovanstvo (jméno vlastní) a slovanství (jméno obecné), ačkoli obě mají zvláštní příponu, atd. Nelze se ani tradice pravopisné dovolávat, neboť právě v ní nebylo dosud jednoty, a proto jméno sokol působilo mnoha lidem rozpaky při psaní, jak svědčí i dotazy posílané redakci Naší řeči.

Opakujeme tedy znovu, že jméno Sokol značí podle dnešních zásad pravopisných spolek, kdežto jméno člena Sokola je sokol. Není vůbec příčiny, vidět v tomto způsobu psaní znevažování sokolstva a popírání jeho významu v národním životě.

Naše řeč 4, ročník 18/1934

Předchozí Předmět u sloves bodati, píchati, šlehati a pod.

Následující Svůj