Bluzokalhota — úřední oblek budoucnosti

[Drobnosti]

V časopise »Naše úřední čeština« (2, 175) objevili v jednom úředním listě, že kterési ministerstvo zajistilo pro své gážisty zásobu blůzokalhotové látky, jejíž 1 m »se staví« na 90 Kč. Pokárali slovo blůzokalhotový (i to stavění metru na 90 Kč) a domnívali se, že to vyhráli. Ale chyba lávky! Zapomněli, že takováto předpotopní monstra měla mnohem tužší život než nynější normální živočich, nehledíc ani k tomu, že úřední punc sám o sobě je už zárukou nezmarnosti. A tak, než se rok s rokem sešel, objevil se zase v úředním listě výnos jiného ministerstva, že zadá 97.000 m bluzokalhotového sukna. Slovo se ujalo, s tím toliko rozdílem, že úřad, který je razil, měl o kolečko víc. Naše úřední čeština (3, 172) znovu ocitovala tuto perlu úřední češtiny s povzdechem, že už jednou před tou bluzokalhotovou výrobou varovala, a vyslovila se o tom úředním vynálezu trochu neuctivě (prý by se měl zašít do košilopodvlékačkového plátna a hodit do moře na otravu žraloků).

Za tento nedostatek respektu k úřední péči o obohacování a zdokonalování českého jazyka dostalo se redakcí NÚČ. úředního pokárání, že brzdí jazykový vývoj, že brání tomu, aby se čeština nepřizpůsobovala jiným světovým řečem, že upírá češtině právo, aby si tvořila právě tak jako němčina slova složená, jichž potřebuje pro zjednodušení (!) výrazu atd. Marná byla obrana, že čeština slova složená tímto způsobem netvoří. To prý jsou pravidla, která vymyslili profesoři, a na ty se úředně nic nedá. Nešťastná redakce se obrátila proto na nás, abychom pověděli, co my o tom bluzokalhotovém vynálezu soudíme.

Snad by se někdo jiný na našem místě pohoršil nad touto sebevědomou nevědomostí, která se činí směšnou z moci úřední. Ale není třeba dívati se na to tak tragicky. Naopak, možno se tu i radovati, že se nerušenému vývoji jazyka věnuje nyní také péče úřední a že Jiráskův opočenský »spěšnoved«, který svými knihovtipníky, zelenochrupkami, ránokladkami a chřípkoprachy zveleboval a obohacoval český jazyk kdesi v koutku jen sobě pro radost, nyní, kdy vláda věcí našich atd., přišel teprve ke cti a byl nadán i mocí úřední, aby tyto plody svého tvůrčího ducha uváděl v život. Jaký to pokrok od dob obrozenských! Možno se i z toho radovati, že dnešní úřední spěšnoved netvoří svá nová slova jen v úzkém okruhu českého jazyka, nýbrž že se snaží přizpůsobovati jiným světovým řečem, třebaže z nich zná jen němčinu a i tu patrně špatně, neboť slovo bluzokalhotové (sukno) je nemožné i v němčině. Tak daleko ovšem v ohledech na jiné světové řeči zacházeti nelze. Stačí, že i jiné světové jazyky skládají slova, aby byla jednoduchá; jak je skládati, to už je věc potřeby a úředního uvážení. Se stanoviska takto pojatého nelze slovu bluzokalhotový nic vytýkati a redakce NÚČ. pochybila, pokládajíc je za slovo v češtině nemožné, neboť neporozuměla patrně intencím tvůrcovým a jeho zásadám skladatelským.

Slovo bluzokalhotový musí býti v češtině možné, protože je především úředně potřebné a úředně uznané. Třeba jen tuto možnost po jazykové stránce pochopiti a vyložiti, abychom se dobrali pravého smyslu slova. Imputovati jeho tvůrci, že je utvořil podle slova československý, byla by křivda; v slově československý jsou sloučena ve smyslu spojky a dvě přídavná jména, český a slovenský, kdežto slovo bluzokalhotový má prvním členem podst. jméno bluza, které se druží k členu následujícímu ve smyslu téže spojky a. Třeba tedy hledati vzor jiný, přiléhavější. Slovo navlas stejně utvořené jako bluzokalhotový a původem starší je na př. adj. ptakoještěrový, v němž se první substantivní člen druží k druhému v témže smyslu. Nebudiž nám vykládáno ve zlé, že saháme pro vzor až do dob předpotopních, a nebudiž v tom také hledána narážka na způsob utvoření slova, jímž se obíráme. Jde jen o stránku čistě formální a o příklad co nejvhodnější. Příd. jméno ptakoještěrový není vlastní složenina, nýbrž je to příd. jméno utvořené příponou -ový ze složeného jména podstatného ptakoještěr. Složeniny tohoto způsobu, kde jsou spojena dvě podst. jména ve smyslu spojky a (indičtí gramatikové je označovali jménem dvandva a my jim říkáme složeniny kopulativní, slučovací), jsou v našem jazyce velmi vzácné, v jiných však hojnější a svědčí to o znamenitém rozhledu jazykovědném toho, kdo si pro slovo bluzokalhotový právě tento typ složenin obral za vzor. Po stránce významové mají tyto složeniny (jako jiné) tu vlastnost, že spojením dvou jmen označují jednotnou představu novou, která má vlastnost obou představ vyjádřených členy složeniny. Tedy ptakoještěr je tvor, který je pták i ještěr zároveň, jako je anthropopithek, předchůdce člověka, ještě opice i člověk v jednom těle atd.

Tak se musíme dívati i na slovo bluzokalhotový, chceme-li je jako slovo úředně zavedené nikoli kritisovati a odmítati, nýbrž jen vykládati a chápati. Je to příd. jméno odvozené příponou -ový ze složeného podst. jména bluzokalhota. Bluzokalhota je složenina slučovací a znamená tedy oblek, který je bluzou a kalhotami zároveň. Oblek toho způsobu není novinka; nosili jsme jej snad více méně všichni, když jsme začínali běhat (naše dámy tomu říkají combiné); je to živůtek sešitý v jedno s kalhotami do zadu zapínacími.

NÚČ. tedy křivdila onomu ministerstvu, vytýkajíc mu slovo bluzokalhotový, protože si vykládala nesprávně toto slovo ve smyslu, jako by to byla látka na bluzy a kalhoty; hlubším rozborem tohoto slova dospěli jsme však k poznání, že onomu »spěšnovedu« šlo o jinou věc, že totiž bluzokalhotová látka má býti látka na bluzokalhoty, patrně nový druh služebního obleku, který se asi chystá (snad z úspory) pro gážisty a který bude míti bluzu a kalhoty »v celosti«. Bude-li při tom také kord vzadu, není ještě úředně rozhodnuto.

Naše řeč 1, ročník 9/1925

Předchozí Rt.: My a Němci

Následující Z.: Slovenský slovník z literatúry aj nářečí