Polská jména na -ski

[Drobnosti]

V poslední době často čítáme v novinách i mimo ně (na př. ve spisech universitních profesorů) tvary jako Bilińskiho (nebo Biliński-ho), Bilińskimu atd. Rozumíme, neví-li někdo, že na př. rus. Tolstoj je tolik co naše Tolstý, Tlustý, a říká-li Tolstoje místo českého Tolstého; rozumíme konečně také, neví-li někdo, co s charvatskými a srbskými jmény na -ac, že je máme skloňovati podle našich jmen na -ec a mluviti na př. o obrazech prof. Bukovce, o Šabci (již jsme čtli také kdysi, co se stalo »v Šabacu«!), ne tvořiti k 1. pádu Bukovac nesmyslných tvarů Bukovace nebo Bukovaca atd.: ale nevěříme, že by kdo byl tak nepokročilý v mluvnici, aby nevěděl, že pol. -ski je naše -ský a že jména s touto příponou podle toho také máme skloňovati. Poláci, píší-li o českém Čelakovském nebo Kulatém, beze všeho napíší Čelakovskiego (nebo Czełakowskiego), Kulatego, ne -ýgo, zrovna tak po svém skloňují naše jména jiní Slované: ale my závidíme Němcům jejich tvary Biliński’s a honem je napodobíme, jak můžeme. Jako ta paní Holá, co ze sebe udělala paní Holý-ovou, nebo opatrná rada jednoho předměstí pražského, která u školy (!) postavila sochu »k oslavě 301. narozenin Jana Amosa Komenskýho«.

Naše řeč 4, ročník 2/1918

Předchozí »Místo ke hře«

Následující Spisovatel o češtině Jaroslava Vrchlického