Nadejíti

[Drobnosti]

»Novinářská čeština oblíbila si v poslední době velice slovo nadejíti a užívá ho až do omrzení. Píše se: nadešlo jitro — nadešel rychle večer — nadešel oběd — nadešla slavnost — nadcházela zima — nadešlo posvícení; a kdož může vyjmenovati, co všechno nadešlo. Zapomíná se úplně, že slovo nadejíti má význam zcela jiný a že značí německé zuvorkommen a pojí se s pádem 4. jakožto přechodné sloveso ve rčeních: nadejíti co neb koho — nadejíti si koho — nadejíti si pěšinkou, nadejíti si k něčemu — nadcházeti si někoho a pod. Zdá se, jakoby zcela vymizela správná rčení: nastalo jitro — přiblížil se večer — přišel čas oběda — již tu bylo posvícení — blížila se zima a pod.« Tak si právem stěžuje odpůrce všelikých zbytečných novot jazykových v 130. č. »Čecha« r. 1911. Lidová mluva se s tímto slovem, jež káral před lety již matiční Brus, ve významě »přijíti, nastati« (o době) podnes nespřátelila; za to bují tím divočeji v novinách a v posledních letech i ve spisech dobrých spisovatelů. A přece, rozmyslíme-li si dobře na př. větu »nadešel večer«, nedovedeme nepoznati, že to vlastně nic není. Kott (6, 1070) hájil tohoto způsobu mluvení dokladem ze Štítného, kde však nic podobného není: praví se tam pannám a vdovám, jež jen pro rozkoš baží po manželství, že »i v manželstvu nadejdú práci (t. j. nesnázi), a snad těžší, aneb několik jich miesto jedné«. V starém jazyce nadjíti (koho, co) znamenalo všelicos (na př. napadnouti, najíti), ale dokladu, kde by tohoto slova bylo užito, jak se ho užívá v písemnictví dnes, marně bychom hledali. K slovům, jež vypisujeme z »Čecha«, přidali bychom ještě, že se říká také nadejíti, nadcházeti někomu (a snad častěji než někoho).

Naše řeč 2, ročník 2/1918

Předchozí Hrůzný

Následující Obdati