Sadílek

[Drobnosti]

jako příjmení vzniklo z posměšné přezdívky. Sadílkem nazývali jindy člověka chlubného, domýšlivého, který myslí, že všemu rozumí. Komenský v předmluvě k Zlaté bráně jazykův z r. 1631 praví na př. o podobném spise starším, že »ne tak pro cvičení počátečníků se hodí, jako pro podál přišlých (zvláště sadílků) zkoušení« (t. j. není pro začátečníky, nýbrž pro pokročilé, zvláště domýšlivé). Ceny zboží, zvláště pokrmů a nápojů, za starodávna »sadívali« (t. j. ustanovovali podle jakosti a jiných okolností) sousedé od obce k tomu zřízení; snad se jim říkalo také »sadílkové«, a »sadílek« snad byl sadil, který si vedl v úřadě nějak nepříjemně. Dokladů k tomuto výkladu nemáme; osoby, které »sadily« chléb, pivo atp., obyčejně se jmenovaly »sádce« nebo »sádčí«.

Naše řeč 1, ročník 2/1918

Předchozí Nátka (kolík)

Následující Sen a bezesný