„Od něj“

[Drobnosti]

Pan generál Fr. Veselý nám poslal obsáhlý seznam dokladů ukazujících, jak hustě je tvar jej, něj v 2. pádě rozšířen dnes místo správného tvaru jeho, něho, a to nejen v novinách, nýbrž i v literatuře knižní. „Naše řeč“ na to upozorňovala už mnohokrát, ale stále ještě platí povzdech prof. Zubatého, že „tvary z něj, do něj a pod. místo správného z něho, do něho píše dnes snad většina našich novinářů a spisovatelů, ačkoliv se učívali již v obecné škole, co je správné“ (NŘ. XI, 1927, 28 a XXI, 1937, 1). Hlavní příčina, proč tato chyba tkví tak houževnatě v dnešním jazyce, je ovšem v tom, že tvaru něj po předložkách pojících se s 2. pádem (bez něj, do něj a pod.) obecně užívá jazyk lidový. Tento vliv obecného zvyku lidového na jazyk spisovný se pozoruje už dávno; přes to však drží spisovná norma dosud v 2. pádě jen tvar jeho (ho), něho, kdežto tvar jej (něj) v tomto pádě nepřipouští. Proto třeba vytknouti za chybná i všechna tato spojení (podle soupisu p. gen. Veselého): u něj (Ned. list 13/2 38), z něj (Nár. listy 16/2 38), do něj (t. 20/2 38), chce pryč od celku a ne do něj (Lid. noviny 2/4 38), vyžádal si od něj všecky knihy (Pol. list 21/4 38), chtěl do něj naskočiti (Nár. listy 6/5 38), vskočili do něj (Nár. listy 17/5 38), takže z něj musili opět vyskočiti (t.), co se od něj žádá (t. 18/5 38), jako by se bál jen na okamžik se od něj vzdálit (Naší přírodou 2, 84), až z něj zbyl… (t. 237), obchodní šlágr, z nějž se Urbánkovi nahrazovaly některé opusy (Lid. noviny 5/6 38), pět kroků jsem od něj stál (t. 9/6 38), nutno zkoumati vývoj národa z něj samotného (Nár. listy 15/6 38), napravo od něj obyvatel našich listnatých lesů (dr. Jiří Baum, V říši pavouků 5), pojednou z něj vyskočí malý pavouček (t. 35), nyní počne obíhati kolem něj (t. 38), loví noční můry, které se kolem něj sletují (t. 44), nyní se nohy sevřou kolem něj (t. 46), dýchání je asi u něj vyřešeno (t. 125), která z něj dělá nestvůru (Právo lidu 2/7 38), zahrnujeme do něj i svou praxi (Čin X, 129), průvodčí kolem něj chodí (Právo lidu 28/7 38), také by se to od něj nemělo žádati (Polední Nár. politika 2/8. 38), zjistil, že mu z něj někdo ukradl… (Več. Nár. listů 13/8 38), má jeho popis a podle něj po něm pátrá (t.), kdy se ozýval u něj cit (Ned. list 21/8 38), atd.

Ale té omluvy, že se tu silně projevuje vliv zvyku obecného, není pro tuto chybu tam, kde tvar jej místo náležitého jeho v 2. pádě nestojí po předložce, nýbrž jako pád prostý. V jazyce lidovém a vůbec v obecném usu totiž nikdo neřekne na př., že se jej někdo ptal, že se jej lidé bojí, že jej ubývá, že si jej nevšiml (místo: že se ho ptal, že se ho bojí, že ho ubývá, že si ho nevšiml) atd. Takováto spojení vznikla teprve v jazyce psaném z nepochopení významu u jednotlivých tvarů zájmena on a svědčí o neznalosti mluvnice. Dvojnásob nesprávně je tedy tvaru jej místo náležitého ho, jeho užito v těchto vazbách s 2. pádem (vypisujeme rovněž z dokladů p. gen. Veselého): když se jej policisté zmocnili (Več. Nár. listů 12/4 38), že však se jej zbavuje při nejbližší příležitosti (Pol. list 19/4 38), než si jej povšiml (K. R. G. Browne, Honba za Annou 90), zatím co pavouk se jej neustále dotýká koncem nohy (dr. Jiří Baum, V říši pavouků 10), lidé se jej bojí pro jeho velikost (t. 56), kolemjdoucí se jej táží (Nár. listy 12/7 38), hostinský si jej všiml (odpol. Nár. listy 13/7 38), tázal se jej na jeho soud (Pol. list 20/8 38), otázal jsem se jej (Nár. listy 23/8 38), atd. — Také v tomto případě jde arci o chybu značně už starou; jen namátkou uvádíme na př. ze Stroupežnického (Hum. čtení 1875, 32) spojení „tázali se jej“, ze Zlaté Prahy (1864, 182a) „když Saladin táže se jej na odchodu“, a dokonce z Neděle (Václ. a Dorota 1812, 115): „Ovšemť že spí (Petr)! nemůžu se jej dobudit!“

Naše řeč 3, ročník 23/1939

Předchozí Název našeho státu a jeho zemí

Následující Počeštiti slovo „roentgen“?