Kalendárium únor 2002
6. 2. 1895 se v Praze narodil a 20. 4. 1978 v New Yorku zemřel český novinář a politický publicista liberální orientace Ferdinand Peroutka. Od 1914 byl výtvarným referentem v Herbenově Času, 1919-24 redaktorem deníku Tribuna, 1924-39 řídil kulturně politickou revui Přítomnost a pravidelně přispíval (úvodníky a polit. komentáři) do Lidových novin. Politicky zastával pozice "Hradu", patřil ke kruhu tzv. "pátečníků",důvěrník T. G. Masaryka a blízkým přítelem K. Čapka. Ve 20. a 30. letech vydal úvahu o české národní povaze Jací jsme a rozsáhlé dílo o počátcích ČSR Budování státu, vynikající zejm. portréty osobností a charakteristikami stran a politických proudů. 1939-45 vězněn v koncetračním táboře Dachau a Buchenwaldu. 1945-48 řídil revui Dnešek (pokračování Přítomnosti) a současně byl šéfredaktorem Svobodných novin. Po únoru 1948 odešel do exilu. Od 1950 žil v USA, několik let řídil čs. vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa, do níž psal pravidelné týdenní komentáře, a spolupracoval s řadou amerických periodik. V exilu pak vydal četné politické úvahy a prózy.
6. 2. 1905 se v Praze narodil a 31. 10. 1980 zemřel český herec, spisovatel a filozof Jan Werich. 1924-27 studoval práva na UK v Praze, po premiéře Vest Pocket Revue (1927) se již věnoval pouze divadlu. Působil spolu s J. Voskovcem v avantgardním Osvobozeném divadle, které se pak od 1929 stalo scénou V + W až do nucené emigrace v roce 1939. Do Prahy se vrátil v říjnu 1945, 1946 hrál v Realistickém divadle, 1946-47 se pokusil s J. Voskovecem obnovit Divadlo V + W, 1948-50 hrál v divadle Umění lidu v Karlíně, později byl (do 1952) šéfem souboru, 1948-55 byl také zároveň vedoucím tvůrčího kolektivu FSB. 1955-57 byl ředitelem Divadla satiry (nyní ABC), 1957-61 zde vystupoval s M. Horníčkem. 1961-63 člen Městských divadel pražských a 1963-68 Hudebního divadla v Karlíně a v Nuslích. S režisérem M. Fričem natočil řadu filmů (např. Pudr a benzin, Hej rup, Svět patří nám aj. ). Spolupracoval s televizí (inscenace Medvěd, Kočár nejsvětější svátosti, Slzy, které svět nevidí, Uspořená libra), v 60. letech publicistický pořad Co tomu říkáte pane Werichu?. Natočil úspěšné filmy Císařův pekař_ (1951), pohádku Byl jednou jeden král (1954), Až příjde kocour (1963). V 60. letech vydal cestopisné reportáže Italské prázdniny a variace na pohádkové motivy Fimfárum.
11. 2. 1907 se v Praze narodil a 2. 2. 1985 v Trail (Britská Kolumbie, Kanada) zemřel. Skautský činovník, pedagog a právník Velen Fanderlík. Od mládí činný ve skautském hnutí, 1925-29 vedl Lesní školy pro výchovu skautských vůdců, 1939 první a jediný čs. absolvent angl. Gilwell Parku pro výchovu skautských vůdců. Po absolvování práv. fakulty MU v Brně 1929 advokát v Brně a současně docent tělovýchovy na MU. Od 1939 v čs. zahr. armádě, kde působil jako voj. soudce, 1945-46 člen vyšetřující komise při Mez. voj. tribunálu v Norimberku (SRN). 1947-48 provozoval advokátní praxi v Praze; od 1948 žil v zahraničí, od 1953 v Kanadě. Po absolvování University of British Columbia 1957 působil jako středoškolský učitel; stal se odborníkem v oboru evr. a kanadského práva i uznávaným grafikem, podílel se na výzdobě zasedací síně radnice v Trailu. V zahraničí člen různých uměleckých spolků, Zastupitelstva Rady svobodného Československa, Společnosti pro vědy a umění, Světového výboru skautů. Autor řady příruček a skautských knih, např. : Skautský vůdce (s B. Řehákem, 1933), Skautská praxe (1945), Listy Jurovi (1947).
12. 2. 1809 se narodil americký politik a státník Abraham Lincoln. 1834-41 byl členem zákonodárného sboru ve státě Illinois, 1847 člen Kongresu, 1854 jeden z organizátorů Republikánské strany. 1861-65 prezident USA. Jeho zvolení v roce 1860 se stalo podnětem k odtržení otrokářských států od Unie a k vypuknutí občanské války Jih proti Severu. 14. 4. 1865 byl smrtelně zraněn při atentátu, který spáchal agent jižanských plantážníků. Zemřel 15. 4. 1865. Lincoln se stal symbolem revolučních tradic amerického lidu.
15. 2. 1831 se v Přeštici (okres Plzeň-jih) narodil a 11. 3. 1908 v Praze zemřel český architekt, podnikatel, mecenáš vědy a umění Josef Hlávka. 1851-54 vystudoval architekturu na akademii výtvarných umění ve Vídni, kde patřil k nejlepším posluchačům (1854 získal státní cenu za nejlepší práci posluchače); získal i výuční list zednického tovaryše a 1860 stavitelskou koncesi. Je autorem projektu i stavby budovy Dvorní (později Státní) opery ve Vídni (1861-70); 1862-70 projektu i stavby Zemské porodnice v Praze. Ze svých finančních prostředků podporoval rozvoj české vědy, školství a umění. Zřídil řadu nadací, zejm. 1908 Hlávkovu nadaci. 1890 založil Českou akademii pro vědy, slovesnost a umění císaře Františka Josefa (později jako Č. akademie věd a umění), od 1891 až do své smrti byl jejím prvním prezidentem.
24. 2. 1912 se v Petrohradě (okres Plzeň) narodil a 30. 12. 1969 v Praze zemřel č. výtvarník, ilustrátor, scenárista a režisér animovaných filmů Jiří Trnka. Nejprve navrhoval a vytvářel kulisy pro plzeňské divadlo J. Skupy, ve válečných letech se zapojil do pražského div. života návrhy scén a kostýmů. Hned jeho první kreslené filmy (Zasadil dědek řepu, 1945; Zvířatka a Petrovští, 1946; Pérák a SS, 1946) zaujaly lyrickým líčením a poetickým výtv. pojetím. Osobitou režijní koncepci rozvinul až v loutkových filmech, v nichž volil snové a pohádkové náměty, které se staly východiskem k vyjádření poselství obecného i nadčasového významu (Špalíček, 1947; Císařův slavík, 1948; Árie prérie, 1949; Román s basou, 1949; Bajaja, 1950; Staré pověsti české, 1952; Švejkovy nehody ve vlaku, 1954; Švejkova budějovická anabáze, 1954; Sen noci svatojánské, 1959; Kybernetická babička, 1962; Ruka, 1962; Archanděl Gabriel a paní Husa, 1964). Autor knihy Zahrada (1962), ilustrátor dětských knih (J. Karafiát, Broučci, 1967; J. Horák, české pohádky). Zakladatel studia Bratři v triku, spolu s H. Týrlovou a K. Zemanem zakladatel č. animovaného filmu.
26. 2. 1878 se v Praze narodila a 28. 1. 1930 v Českých Budějovicích zemřela č. operní pěvkyně (soprán) Ema Destinnová, vl. jm. Kittlová. Zpěv studovala u sopranistky M. Löwe-Destinnové. 1898-1909 vystupovala ve dvorní opeře v Berlín_, 1901 a 1902 v operním divadle v Bayreuthu (SRN), 1904-14 a 1919 v Covent Garden v Londýně, 1908-16 a 1920-21 v Metropolitní opeře v New Yorku (častý partner E. Caruso), 1901-24 v ND aj. 1908 čestná členka ND. Dosáhla svět. proslulosti a patřila k nejvýznamnějším představitelům č. interpretačního umění. Měla temněji zbarvený dram. soprán, mistrovskou techniku, přesvědčovala hlasovou i výrazovou kulturou a hereckou promyšleností. Z rolí: Senta (R. Wagner, Bludný Holanďan), Salome (R. Strauss), Madame Butterfly, Tosca (G. Puccini), Minnie (G. Puccini, Děvče ze zlatého západu, svět. premiéra 1910 v Metropolitní opeře v New Yorku), Aida (G. Verdi), Mignon (A. Thomas), Milada v Daliboru, Libuše (B. Smetana), Mařenka v Prodané Nevěstě (B. Smetana, amer. premiéra 1909 v Metropolitní opeře v New Yorku za řízení G. Mahlera) a další. Věnovala se též činnosti koncertní a literární (román Ve stínu modré růže, 1930; autobiograf. román Dr. Casanova, vznik 1900-15, básně, překlady písňových textů a operních libret; prozaické práce vyšly 1988 pod názvem Pan doktor Casanova).
