Návštěvou u novin

Fr. S. Jrš.

[Posudky a zprávy]

Národní střed (bývalá Reforma) z 21. února 1932: V oddílu »Živnostenský rádce« čtu tyto perličky: »Jediná snad odpomoc by byla, podati žádost cestou milosti k zemskému finančnímu ředitelství«. Slovo odpomoc je germanismus, jejž u nás rozšiřují hlavně novináři. Naši předkové, nezkažení novinami a bývalou c. k. Amtsprache, v níž se psávalo Abhilfe, říkali zcela prostě »jediná pomoc je, jediná pomoc by byla« a pod. Výraz »podávati žádost cestou milosti« je nesmyslný. Snad bych pochopil vazbu (stejně nesprávnou), že vyřízení došlo cestou milosti, ale neslyšel jsem ještě nikdy, že by se žádost podávala cestou milosti. Jde o daňovou věc. Živnostenský rádce chtěl asi říci, že si má pan X. Y. podati žádost, aby mu byly daně z milosti zákona sníženy. — »K nastoupení této živnosti vyžaduje se...« Soudný čtenář si pomyslí, že živnost zřizujeme, ale nenastupujeme. — Nejasně se vyjádřil pan »rádce« ve větě: »...zašlete mně věrný opis posledního výměru na Vás úrazové pojišťovny«. Kdyby býval vynechal slova »na Vás«, bylo by větě rozumět. — Nevhodně je užito zájmena váš ve větě: »...mohl byste žádati za poskytnutí stát. příspěvku na Vaši stavbu malé provozovny« (m. za poskytnutí stát. příspěvku na stavbu své malé provozovny). — Pan »rádce« se neumí česky vyjadřovati a radí tazatelům, aby nečesky psali. Zde příklad: »Vzdání se živnost, provozování. Míníte-li se vzdáti provozování živnosti, jest Vám vrátiti živnostenský list a oznámiti vzdání se živnosti Vašemu okres. úřadu, jakož i berní správě, v jehož obvodu byla živnost provozována. Oznámení toto jest kolku prosto a píše se následovně:

Okresnímu úřadu v...

Podepsaný vrací přiloženě svůj živnostenský list a oznamuje, že vzdává se dnem... provozování jeho obchodní živnosti, kterou dosud provozoval v T... ul...., čp...., a žádá, aby toto oznámení vzato bylo na vědomí.

V T... dne... 1932.

M. P., obchodník v T... čp....

Byl-li jste vypovězen na základě soudního výroku, můžete žádati za svolení odkladu k vystěhování z důvodu, že Vám není možno nalézti potřebných bytových a živnostenských místností. Jinak nedostal-li jste soudní výpověď, nechte k této dojíti a pak ještě mohl byste jednati, jak nahoře naznačeno.« — Proč psáti »jest Vám vrátiti« atd., když teď česky říkáme: vraťte živnostenský list a oznamte, že se vzdáváte živnosti atd.? Místo »násleďovně« říkáme česky takto. A ten vzor oznámení? Dnes jsme zvyklí psáti i úřední písemnosti přirozeněji, řečí přímou. Tedy: Vracím v příloze svůj živnostenský list a oznamuji, že se dnem... vzdávám provozování své obchodní živnosti (nebo: že přestávám provozovati...) v ulici..., č. p...., a žádám, abyste toto oznámení vzali na vědomí. Ostatně myslím, že to úřad vezme na vědomí, i kdyby to v oznámení nebylo napsáno. »Vraceti přiloženě« je nesmysl. Pan »rádce« neumí užívati zájmen osobních. Věta »...vzdává se jeho živnosti« by znamenala, že se vzdává živnosti někoho jiného, nějaké druhé osoby. Proto zde musíme psáti své živnosti. Ale i to je zbytečné a stačilo by prostě říci, že se vzdává živnosti, protože každý rozumí, že své. Výraz »žádati za svolení odkladu k vystěhování« je snad zbytečně kostrbatý; vazba »svolení něčeho« je při nejmenším nezvyklá a »odklad k vystěhování« už není docela nic. Snad tedy: žádati o svolení k odkladu vystěhování, anebo méně úředně, ale zato přirozeněji: žádati, aby vám bylo dovoleno odložit vystěhování, nebo: žádati, abyste směl odložit vystěhování, abyste se směl vystěhovati později atd. Je věru s podivem, že si tu autor ze všech možných způsobů dovedl vybrat právě obrat nejnemotornější. Ve stylu takto »ouřadně« naladěném arci nepřekvapuje ani obligátní germanismus »nechte k této dojíti« (m. vyčkejte jí n. do ní). Čtu dále: »Dal-li jste dotyčnému bankovnímu úředníku...«, »...musela by dotyčná posluhovačka potvrditi...«, »že dotyčná posluhovačka neměla...« — Pan redaktor pro jednostrannou zálibu v tomto směšném germanismu patrně už docela zapomněl, že máme v svém jazyce také ukazovací zájmeno onen, ten a jiná slova mnohem vhodnější než adj. »dotyčný«. V slově »dotyčný« si neméně libuje i rubrika »Právní poradna« (»přeložení do dotyčného místa; nabídněte účet dotyčného lékaře; šlo najevo, že zednický mistr má dotyčného pouze krýti«). — V úvodníku Národního středu se autor dušuje, že strana živnostenská je národní, že je »neodvislá«, ale Čech opravdu nezatížený závislostí na cizích vlivech, jmenovitě německých, by raději řekl, že je nezávislý.

»Ani v »Právní poradně« se dosud neprobudilo jazykové svědomí. Čteme v ní: »K tomu třeba souhlasu otce dítka, jestliže toto je dosud nezletilým« (m. je-li [toto dítko] ještě nezletilé). — »(Úřad) starostu vyzve k zařízení potřebného« (rčení zhola německé: m. vyzve, aby zařídil, čeho třeba). — »Zastavárny mají ohledně zastavených věcí zvláštní privilegované postavení« (m. strany n. stran zastavených věcí). —

»Při zodpovědění této otázky« (m. při odpovědi na tuto otázku). — Nyní se jedná o otázku, zda...« (m. jde o to, zda...). — »Jedná se zde tudíž o jednání nicotné« (opravdu odstrašující příklad jazykové platnosti: »jedná se o jednání« m. je to tedy jednání nicotné).

V rubrice »Samosprávná poradna« čteme vedle chyb už dotčených také o rozpočtu zhotoveném podle ustanovení čl. 2. Už se tedy i rozpočty zhotovují?

Zdá se, že někteří páni redaktoři jazykovou stránku svých rubrik přezírají. Mnohé z uvedených příkladů ukazují, že příčina tu není v jazykové nedostatečnosti, nýbrž spíše v pohodlnosti a ve lhostejnosti k jazyku. Ani spěch, ani zvláštní povaha novinářského spisování nemohou omluvit takovéto vyložené kažení jazyka.

Naše řeč 4, ročník 16/1932

Předchozí Jiří Haller: O lesních typech v teorii i v praxi

Následující Člen, členka