Pažlutný, pažloutný

[Drobnosti]

(A. H.) Toto přídavné jméno označuje »člověka vybíravého v jídle, kterému hned tak něco nechutná«. Máme je zaznamenáno ve stejném znění též u Kotta 2, 516 z Táborska, vedle něho i podstatné jméno pažluta ‚v jídle vybíračný, paškrtný‘ od Počátek. Jinak nejsou slova této formy odjinud dosvědčena a pro tuto jejich osamocenost je těžko říci o nich něco určitého, leda snad jen pouhé domněnky. Nutný předpoklad pro správný výklad je, náležitě znáti zeměpisné rozšíření slov, a pokud je to možné, i jejich historii. Toho však v tomto případě dosud nemáme, a tak každý výklad bude zatím spíše jen dohadem než výkladem. S touto výhradou se tedy odvažujeme hledati příbuzná slova adjektiva pažlutný. Jungmannův slovník uvádí od Benešova adjektivum pažroutný ‚vyběračný‘, z něhož mohlo snad pažlutný (pažloutný) vzniknouti prostou záměnou r-l. Vedle pažroutný je též adjektivum požroutný (Kott 2, 872), ale znamená ‚žravý‘. Takto se dostáváme k základu, jímž je adjektivum žroutný ‚žravý, hltavý‘. Je možné, že význam ‚vyběravý, mlsný‘ se vyvinul z významu ‚žravý‘. ‚Mlsný‘ je nejen ten, kdo si vybírá v jídle, ale i ten, kdo má chuť na neobvyklé pochoutky, kdo by »nejraději všecko snědl« (třeba i to, co má býti uchováno pro nějakou vzácnou příležitost, pro děti nebo pro nemocné a pod.), kdo zkrátka shání něco dobrého na zub. Tato vlastnost může býti od druhých lidí označena způsobem velmi nelaskavým tak, že se spojuje se skutečnou hltavostí (hladovou žravostí). Viz Strakův doklad o »Fressorovi« na str. 102 letošního ročníku NŘ. Předpony po- a pa- se tu mohou objevit bez rozdílu významu: Kott (Přísp. 2, 246) uvádí z Budějovicka formu požlutný ‚vybíravý v jídle‘. Je to něco podobného jako třeba v slovech pomlsek a pamlsek, požravý (‚požíravý‘, Kott 2, 872) a slovensky pažravý. Záměna r-l mohla nastati nejdříve v tvaru požrutný (pažrutný), když příbuznost se žrout nebo se žráti nebyla už tak na první pohled patrná.

Naše řeč 6, ročník 15/1931

Předchozí Novák

Následující Potřeba