Košíře

[Hovorna]

»Mnoho lidí myslí, že Židé v dřívějších dobách jen obchodovali anebo na veliké úroky peníze půjčovali. Ale u samé Prahy je obec, ta se jmenuje podnes Koschirsch podle hebrejského slova koscher, což znamená »čistý«. V této vsi bydlívali po celá století jen židovští sedláci«. Tak začíná pohádka, kterou pod titulem »Prager Judengeschichten« 19. ř. 1923 uveřejnil p. Oskar Weiner v čas. Prager Tagblatt. Vypravuje o učeném lékaři, synu židovského rolníka, který se jmenoval Manasse Kalmus a žil za krále Václava II., jak šel jednou přes kamenný most do Židů, za staroměstskou mosteckou věží u sochy sv. Václava se ujal mladé hraběnky, která tam vypadla z vozu, u něhož se splašili koně, a pak s ní jel na malostranské náměstí k domu, který se dnes jmenuje »zum Montag« a tehdy byl sídlem hraběcí rodiny »Montague«, jak na krále jednou v Židech byl spáchán atentát, jak tuto vinu, aby zachránil židovské město, dobrovolně smrtí odpykal židovský krejčík Schime Scheflels, jak si hrabě »Zawisch von Rosenberg« před smrtí na popravišti zavolal pražského vrchního rabína Jonathana a přiznal se mu, že onen atentát nastrojil on, a co všecko. Pohádka snese mnoho, i zmatky historické, nad jakými třebas vlasy vstávají; ale bývá dobře, je-li označena za pohádku, aby nepletla hlavy nevinným čtenářům. Pravda, něm. mn. č. »Geschichten« může znamenati všelicos. Před lety týž Tagblatt, tenkrát ne jako »Geschichten«, nýbrž jako feuilleton uveřejnil pohádku, že Smíchov má jméno od kovárny, které se po německu říkalo Schmiedhof, z čehož si Čechové upekli své slovo Smíchov. Této pohádce nevěřili ani pražští Němci sami; nežádali aspoň, aby se Smíchovu po německu říkalo Schmiedhof, pokoušeli se jen o překlad »Lachau«. S touto košířskou pohádkou asi bude stejně. Škoda; bylo by to krásné, kdyby se ministerská místopisná komise usnesla na rovnoprávném jméně »Košíře — Koscher«.

Naše řeč 1, ročník 8/1924

Předchozí Kostufra

Následující Kuří oko