Co nejvíce

[Hovorna]

3, 161 n. jsme ukazovali, že není chyba na vyjádření nejvyššího možného stupně něčeho k 3. st. příd. jména nebo příslovce přidávati slůvko co, že ani není jedno, řekne-li někdo, že chce dostati něčeho nejvíc nebo co nejvíc. Dokladů, kde se toto ubohé co proti zvyku našeho jazyka i proti zřetelnosti vypouští, našli bychom ovšem podnes plno. Někdy je však potřeba zřetelnosti přece mocnější; přidá se tedy něco, ale ne české co, ani stejně české co možná, nýbrž něco, co vypadá hodně po německu. Tak jsme čtli v odp. Nár. pol. 24. listopadu 1923, jak se Německo pokouší »vykonat vše, aby byla v době nejkratší znovuzřízena německá armáda, dle možnosti (= nach Tunlichkeit), nejsolidnější«. Nebylo by kratší a Čechovi srozumitelnější »co nejsolidnější«?

Naše řeč 2, ročník 8/1924

Předchozí Bratranec, sestřenice

Následující Hájiti