Oldřich Hujer zemřel

[In Memoriam]

Uprostřed práce zastihla neočekávaná smrt univ. prof. dr. Oldřicha Hujera, jednoho z největších českých jazykozpytců, učence proslulého v celém světě.

Pro naši vědu je to ztráta přetěžká, neboť tento muž s jemnou soustavou tělesnou, ale s velikým a silným duchem konal práci vzbuzující obdiv i úctu svou rozsáhlostí, všestranností a hloubkou. V neúnavné pracovitosti trávil Oldřich Hujer svůj život nad psacím stolem při činnosti badatelské a redakční, za katedrou jako vážený a nevyrovnatelný učitel, v učených společnostech jako jeden z nejlepších a nejhorlivějších organisátorů vědecké práce. Kdekoli zasáhl svou prací nebo svým vlivem, všude se blahodárně projevovala jeho velká učenost provázená vždy moudrou rozvahou zralé životní zkušenosti a vzácnou ušlechtilostí lidskou. Tak se Oldřich Hujer zapsal v nepomíjející paměť všech, kdož přišli do styku s jeho osobností nebo s jeho prací.

Naše řeč ztrácí v Oldřichu Hujerovi jednoho ze svých nejvýznačnějších spolupracovníků. Bylť zesnulý učenec v letech 1931 až 1938 členem redakční rady a po všechna léta se Naše řeč těšila jeho přízni a pevné podpoře. Ještě v poslední době se prof. Hujer účinně staral, aby mohl vyjít generální rejstřík ke všem pětadvacíti ročníkům Naší řeči.

Když r. 1931 zemřel Josef Zubatý, řekl prof. Oldřich Hujer nad jeho rakví slova, která i o něm samém můžeme dnes opakovat:

Ukončil se život jeho tělesný. Ale vita mortuorum in memoria vivorum: a v paměti živých bude Oldřich Hujer žít dlouho, v paměti těch, kdo ho poznali, bude žít tak dlouho, dokud budou žít oni sami. Z jejich paměti nevymizí nikdy krásný obraz velikého učence, vzorného občana a zlatého člověka.

Ave anima candida.

Naše řeč 6, ročník 26/1942

Předchozí kvh.: Tantes, dantes

Následující Vladimír Šmilauer: Jména našich stromů