Studnice

[Hovorna]

(J. Š.) Rozhodnouti při jménech místních tohoto tvaru, jsou-li čísla jednotného či množného, není snadné, protože i v zápisech starších bývá v té věci kolísání. Je pravděpodobno, že většina jmen Studnice byla podle původu (osada u studnice) čísla jednotného, ačkoliv se vyskytují i jména Tři studně; vlivem jiných jmen místních pomnožných) a zejména četné rodiny jmen na -ice (Lobkovice) rozmáhá se číslo množné; tak čteme (v listinách týkajících se věcí moravských): Ondřej ze Studnice (Arch. Č. 6, 504 z r. 1463), ale častěji Ondřej z Studnic (t. 7, 598 z r. 1459, t. 16, 147 z r. 1463), na Studnicích a p. Stejné kolísání v čísle jest viděti i ve jménech zdrobnělých Studénka, Studánka a zase Studénky (Studýnky), Studánky. Pan rytíř Petr Straka z Nedabylic, jemuž patřila Studnice u Náchoda, píše se (Arch. Č. 22, 250 z r. 1613) z Nedabylic na Lhotě Řešetové a Studnicích. Smlouva mezi vrchností a poddanými panství brandejského Z r. 1723 (Arch. Č. 24, 146) končí se atestem krajského úřadu v Hradci »actum v Studnici« atd. Nejlépe tedy jest spravovati se praksí domácího obyvatelstva, které, nemýlíme-li se, kloní se k číslu jednotnému, do Studnice.

Naše řeč 5, ročník 4/1920

Předchozí Stržeň

Následující Vidno