Výbor z prósy

B.

[Posudky a zprávy]

Percy Bysshe Shelley: Výbor z prósy. Část I.—II. Přeložil, úvod a poznámky napsal F. Chudoba. Nákladem Jana Laichtra v Praze r. 1920. Otázky a názory XLVII. I. díl za K 13.50, II. díl za K 18.—.

Do záplavy pikantní a lehké četby, která povážlivě ohrožuje čtenářskou chuť i vkus obecenstva, vpadla zase jednou kniha velikého básníka a myslitele anglického, plná vzácných myšlenek, půvabného slohu a básnické lahody.

Životopis, předeslaný Výboru, obeznamuje čtenáře nejen se všemi osudy Shelleyovými, ale také s duševním a společenským prostředím, v kterém vyrostl a které vysvětluje tak mnohý úkaz povahy básníkovy a jeho jednání, nad nímž by jinak leckdo vrtěl hlavou, ale i obsah a směr jeho prací. Tím tu máme podán i kus dějin angl. poesie, odhalen obrázek anglického školství a vychovávání, vyjasněn ráz Shelleyových plodů: poetickou fantastičnost, zálibu v spojování věcí hmotných s nehmotnými, blízkých se vzdálenými, odlehlost a zasněnost látky, vůbec celý svéráz jeho. Opustil vlast, když mu úřad odňal jeho dítky z prvního manželství, aby neutrpěly jeho výchovou, ženu druhou jako první si získal únosem, měnil stále své bydliště a nedovedl ani s Byronem dlouho pobývati ve Švýcarech. Nejmocněji naň působila Italie a způsobila úplný převrat v jeho názorech. Počal horovati pro minulost, které do té doby nenáviděl; celá bytost jeho zjemněla pod vlivem antického umění. Měl heslem oblažovati jiné, byť i sám při tom trpěl, a tak se stalo, že on, boháč, který platil dluhy za tchána, pro samou dobročinnost někdy se musil po celé týdny ukrývati, aby nebyl pro dluhy zatčen. Jak pln romantiky plynul jeho život, tak romanticky i skonal, utonuv za plavby ve vlastním člunu v mořské bouři s přítelem svým a s plavčíkem.

Dr. Chudoba praví, že je nesnadno zachytiti na několika stránkách sílu a půvab, jímž působí zjev Shelleyův lidský a umělecký. Ale podařilo se mu to tak, jak bychom toho přáli každému našemu velikánu ducha. Píše klidně a prostě, nevole velkých ani zvučných slov, ale každá věta je obsažná a účinná. Jest viděti, že mu Shelley přirostl k srdci a že jej chce také přiblížiti k srdci čtenářovu. Na 40 stránkách dotkl se všech strun a stran jeho života i díla, nepřikrašluje nic a nechávaje vyrůstati před našimi zraky celého člověka se všemi křehkostmi i velikostmi jeho. Tato objektivnost spisovatelova se nemíjí s účinkem.

S tímto hřejivým klidem a s tou objektivností, jasností a prostotou slohu snoubí se k obzvláštnímu potěšení našemu čistota a bezvadná správnost jazyková, která snese bez nadsázky pochvalu vzornosti. Není to však očividně hledaná péče o přesnost pravopisnou a tvaroslovnou, o přirozenost v slovosledu, o volbu výrazu, nikoliv, všude cítíte, že tato péče je vlastností spisovateli tak říkajíc vrozenou, s jeho bytostí srostlou. Nic tu nepůsobí pedanticky, ani ty důsledné genitivy po záporu. A touto předností se vyznačuje také překlad tohoto Výboru prósy, ať zasahá do oboru literatury a umění, nebo do oboru filosofického, náboženského a politického, nebo ať to jsou zlomky beletrie či konečně důvěrné zpovědi duše v dopisech. I nejhlubší myšlenky oděny jsou v lehké roucho české; poletují kolem čtenářova ducha jako pestrobarevní motýli, tu blíž, tu dál, ale vždy k sobě vábíce. Myšlenkový svět anglický jest ovšem hodně odlišný od našeho; je hutnější, vážnější, svébytnější, nejde mu tolik o polechtání smyslů a dráždivost, je víc vážný, odměřený, do hloubky a k výšinám směřující; také má svůj spleen — ale čtenář nepovrchní brzy k němu přilne a čerpá z něho ozdravující živel. Přejeme Chudobovu Výboru, aby našel takových čtenářů co nejvíce.

Naše řeč 6-7, ročník 4/1920

Předchozí František Šimek: Salony

Následující B.: O vyučování jazyku mateřskému na školách obecných