Loutkář

[Drobnosti]

(K. S.) je i ten, kdo dělá loutky (dělají je ovšem hračkáři a řezbáři), i ten, kdo s nimi hraje. Rozdílu mezi loutkářem a loutkařem v jazyce není, protože není slova loutkař. — Proč píší Pravidla ceník, ale vinník, vinnice, vykládají Pravidla sama pod heslem vina. Proč se psalo dosud antologie, ale antithesa, vysvětlovala Pravidla v úvodu str. VII. Proč se píše akumulátor, ale měkký, proč profesor, ale ssavec, je snadně pochopitelné, víme-li, že se v slovech domácích řídí český pravopis zásadou etymologickou a že foneticky píšeme slova česká jen tehdy, když to neodporuje psaní etymologickému. U cizích slov ovšem nemůžeme žádati, aby je Čech psal podle jejich etymologie, když ji nezná a z české mluvnice se jí nenaučí.

Naše řeč 1, ročník 13/1929

Předchozí Klepítko

Následující Škarpál